Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 26.09.2005

Ačkoli je deska již hodně ovlivněna Collinsovým skladatelským rukopisem, dá se nazvat vzdušnou, uvolněnou, se stále převažující progovou složkou a mohutnými klávesami Tonyho Bankse, který se pod materiál podepsal podstatnou měrou. Těm sekunduje značně nenápadná Rutherfordova kytara a pro 80. typicky vytažené údery bicích. Hned úvodní Behind the Lines je rozmáchlou suitou upomínající staré časy a navazující Duchess dominuje emocionálně silně podbarvený Collinsův hlas, jenž si pak v kratičké Guide Vocal bere hlavní slovo. Man of our Times je jedna z nejsilnějších skladeb desky, nesmírně zpěvná, s košatými klávesami a skvěle frázujícím Collinsem. Misunderstanding je předzvěstí časů budoucích, klasická Collinsova singlovka, oproti níž je Heathaze o poznání klidnější a komornější. Turn it on Again je rázná odpichovka, opět s dominujícím klávesovým motivem, jednoznačný hit tažený v závěru Collinsovým "turn it on, turn it on again....", zkrátka útok na hitparády. Alone Tonight je zcela na opačném pólu - velmi intimní, lehce upomínající předešlou desku. Mike Rutherford tady sám napsal pouze dvě věci - spolu s Alone Tonight ještě Man of our Times, ale skutečně se blýskl a obě skladby jsou křehkými klenoty. Banksova Cul de Sac je pro desku zcela typická, dominují mohutné klávesové stěny a rozverný rytmus. Please Don´t Ask je sladkobolná balada z Collinsova pera, předznamenávající závěrečnou dvojskladbu Duke´s Travels/Duke´s End, která ještě stále odhaluje Genesis jako talentovanou prog-rockovou kapelu. Závěr desky jistě potěší milovníky starších alb, je ale třeba konstatovat, že Duke je pravděpodobně poslední deskou Genesis, na které prog-rocková složka převážila nad pop-rockovou, a v podstatě jí nelze nic vyčíst. Zmizela sice klasická Hackettova malebná zákoutí a Gabrielova dramatičnost, ale Duke je dílem více než solidním a čtyřku si bez ostychu zaslouží.