Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 06.12.2005

Duke je první deska Genesis, kde si myslím, že Philovo pojetí soulové hudby "á la Prince" začalo vystrkovat nebezpečně růžky. Kdo má Philova sólová alba a jeho nadupaný "černý" sound s dechovou sekcí a tanečním rytmem rád, je jistě spokojen. Mě ten typ hudby moc nebere, trochu se divím, že někoho, kdo zpíval fantasticky Rippless, Afterglow, Mad Man Moon nebo Blood On The Rooftops, může zpěv takové hudby uspokojit, ale proti gustu žádný dišputát. Mě osobně Duke zklamal, některé věci dodnes nemusím (Turn It On Again, Misunderstanding, Please Don´t Ask) - byť nejsou špatné, ale je to úplně jinde. Asi jako kdyby Led Zeppelin spustili Fernando od Abby, které je jinak docela pěkná věcička. Na některé věci z Duka jsem si zvykl (první tři skladby v jednom bloku, například). A abych jen tak nehaněl. Na Dukovi je dle mého soudu jedna skladba, která by směle obstála vedle nejlepších věcí z minulých let, a to Duke´s Travels. Ač zde už není Hackett, kytara ve vrcholné části skladby je nádherně Hackettovská.