Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 26.09.2005

Kapela znovu zcela programově zjednodušila svou hudbu, což ovšem u seskupení, které mělo tak geniální kompoziční schopnosti, tak docela nechápu. Snaha odpoutat se od minulosti tady už vyznívá velmi výrazně a první, co praští posluchače do uší, je monotónní rytmus. Většina skladeb stojí na stále se opakujícím rytmu, který se nejvýše jednou změní, na dunivých, v osmé dekádě typicky dopředu vytažených bicích úderech. To platí hned o první skladbě Abacab, plné tanečních kláves - klávesy vévodí této desce ještě více než na předchozím Duke a kytara promlouvá do dění na desce jen velmi rozpačitě. Po několika minutách zjistíte, že tu a tam přece jen probleskují střípky progresivně hravých kláves, které určitě nebyly u klasicky popových formací zvykem, ale pocit celkové monotónnosti nezmizí, zvláště když druhá No Reply at All je v podstatě o tom samém, jen v rychlejším podání. Me and Sarah Jane je uvolněnou baladou v duchu předchozí desky, ale následující Keep It Dark znovu válcuje klávesovými stěnami a ubíjejícím jednoduchým rytmem. To Dodo/Lurker je jednoznačně nejkošatější skladbou desky se spoustou krásných zpěvových linek a složitější strukturou, i když v jiném duchu než na albech z první půle 70.let. Pozitivní dojem z této skladby je ovšem vzápětí utnut zvukovým experimentem Who Dunnit?, který bohužel není příliš kvalitní ani hudebně a dojem z desky znovu sráží svou jednotvárností. Oproti tomu působí Man on the Corner, ač baladický Collinsův hit, jako oáza života s podmanivou melodií a decentním, upozaděným rytmem. Rutherfordova dramaticko-bombastická Like It or Not a zvukově velmi pestrá závěrečná, poněkud potemnělá Another Record uzavírají album v důstojném duchu. Ačkoli album lze hodnotit co do hudebních nápadů jako velmi solidní, kapela prakticky rezignovala na složitější rytmické struktury a výraznější uplatnění akustické kytary - album je v podstatě souhrou vokálu, výrazných, až bombastických kláves a důrazného, přímočarého rytmu. Neberte to ve zlém, jsou tady dobré hudební momenty a album určitě potěší hledače klávesových zvukových experimentů, ale obávám se, že pro vyznavače rozlehlých, bohatých a intimních hudebních zákoutí, jaká Genesis kdysi vytvářeli, album dostačující nebude.