Genesis - Abacab (1981)

Tato deska pro mne zůstává hotovou záhadou. Jak ji hodnotit? Pokud se budu pohybovat v kategoriích Michael Jackson, Prince, Earth Wind and Fire, atd, co je opravdu velmi kvalitní muzika, profesionální funky, dobře poslouchatelný soul, kvalitní a nepodbízivý pop v tom nejlepším slova smyslu, který sice cíleně neposlouchám, ale nevadí mi a dělá mi dobrou náladu, když ho slyším, pak tato deska zaslouží vysoké hodnocení. Jenže problém je v tom, že jsou to Genesis.
Ta samá kapela, která zrodila The Lamb, Supper´s Ready, Firth of Fifth, Stagnation, Rippless nebo Salmacis. Nezaměnitelné a nezařaditelné hudební skvosty. Trochu nechápu. Možná kapele došla "šťáva" a "božská inspirace", a pak byla asi lepší radikální změna stylu než napodobování a vytloukání vlastní slávy. Chci-li tedy být opravdu přísný, tak je to šílený propad.
Na druhé straně mne k tolerantnímu přístupu vede fakt, že kapela prostě chtěla hrát dál a být úspěšná, a když nelze být geniální, je možné být dost dobrý v trochu jiné kategorii. Nedivím se, že tyto skladby našly své fanoušky a publikum. Trochu je mi ale divné, že zpěváka, který zpíval Mad Man Moon nebo Blood on the Rooftops, na které se i skladatelsky podílel, takováto muzika uspokojila. A i ostatní, kromě Steva, který se na této proměně asi odmítl podílet. Popové růžky podle mne vykukují už na jinak skvostném Wind and Wutering (a to v Your OWn Special Way - která je ale stále pěkná), více už na ATTWT - myslím Ballad of Big a především Follow You Follow me, na Dukeovi (automat v Duchess, Turn it on Again, Misunderstanding). Na Abacabu to propuklo naplno - naopak bych zde vypíchl jako ještě tak trochu "klasické" Me and Sarah Jane a Dodo/Lurker. Jinak tu desku opravdu mohu poslouchat, ale prostě zapomenout na Jehně :-)
Někde jsem četl, že Tony Banks nabídl po Gabrielově odchodu místo zpěváka Peteru Hammillovi, ale ten odmítl. Pravda, asi by to nefungovalo, Hammill byl vyhraněná individualita a Genesis byli týmová parta, kde to fungovalo nejlépe prolnutím všech vlivů. Myslím, že odchodem Hacketta už ten klíčový článek do geniální skládačky osudově vypadl a Philovy disco-funky skryté popové ambice ztratily zábrany. Byla to škoda nebo ne? Těžko říci. Hlas měl a má nádherný. A následující hudba taky přinesla mnoha fanouškům hodně radosti.
reagovat

horyna @ 09.07.2019 20:58:43
Podpis tečka souhlas. Vyjít to jako Collins deska...ále, s roky jsem ji strávil a stokrát raději podobný "pop", než překovaný silácký metálek

Gattolino @ 09.07.2019 21:05:42
To Horyna: Přesně. Tehdy jsem ji zatracoval, dnes si ji občas rád pustím.

jirka 7200 @ 10.07.2019 04:53:37
to horyna: já to mám v životě jednodušší :=)
Nemusím léta stravovat podobné desky, jako ty. Raději si pouštím alba Genesis z období, kdy tvořili komplikovanější a umělecky náročnější písně. To samé platí o Manowar. Na prvních čtyřech albech předložili v rámci stylu invenční a zajímavou muziku. Další jejich počiny rovněž nevyhledávám.

horyna @ 10.07.2019 07:24:25
Jiří: také poslouchám raděj Foxtrot než Abacab:-), ale někdy mám chuť i na ten "vlezloušský"popík.

Petr_70 @ 10.07.2019 11:33:53
Mám raád Abacab, mám rád i tolik kritizovaný Invisible Touch. :)
Kdo chce, progresi tam najde a poslouchá...

Asi vážně stárnu - jak si mám jinak vysvětlit, že deska, o které jsem tak před rokem či dvěma hodně pochybovala a před pěti či deseti lety mi z podobné muziky bylo šoufl, skončila v posledních dnech v mém přehrávači?

Nikdy neříkej nikdy - ale do dalších alb Genesis už opravdu jít nechci, neboť "83'" a "86'" jsou pro mě svou syntetickou pachutí jedny z nejohyzdnějších nahrávek na (rockovém) trhu. Fůůůj. Abacab má bicí v pořádku, jen ta kytara, ta tu zatraceně schází - ale aspoň je nahrávka něčím odlišná.

Abacab je vedle těch o deset let starších alb Genesis taková malá příšera a podstatný ústupek době. Věc druhá je, že ty písničky se skutečně dobře poslouchají, přesto, že je lepí syntezátorové zvuky. Právě tyhle pastroje totiž společně s Collinsovým hlasem vytváří zvláštní atmosféru, kterou mě k sobě zřejmě přitahují.

Nejraděj poslouchám žesťovku No Reply At All, krásně smutnou Me And Sarah Jane, snad jedinou progresivní Dodo / Lurker a moc pěkná je i Man On The Corner. Jedna z nejlepších prosněných pasáží, co v muzice znám, je implantovaná do začátku poslední skladby Another Record. Však asi většina z vás ví, o čem mluvím - tady se Genesis pochlapili. Škoda, že podobných míst není na nahrávce víc.

Bodovaní řešit nebudu, 3-4 v kontextu genesisovských alb a dost možná i tam té doby. A to jde, né?
reagovat

Brano @ 08.05.2017 15:40:39
Kamila,presne si vystihla podstatu tohto albumu.Vidím to veľmi podobne.Čo sa týka albumov 83 a Invisible Touch,tie mám tiež rád...napr. taká skladba Mama je geniálna!

john l @ 08.05.2017 19:00:42
Abacab jde už zcela mimo jakékoliv umělecké ambice, naprostá rezignace dosažených met a hurá do disco hitparád.

Cesta od "And Then There Were Three...", přes "Duke" k "Abacab" je cestou od progresivity k jednoduchosti až taneční. Skalní posluchači byli touto proměnou zaskočeni, někdy až znechuceni. Přiznejme si však, že kdyby dnešní komerční rádia (jejichž poslechu se občas nevyhne nikdo), hrála takovouto hudbu, byl by to velký úspěch. "Abacab" mám z této trojice nejradši, protože si již na nic nehraje, změna je jasná, progrock je pryč a zůstala kvalitní komerce.

reagovat

PaloM @ 06.02.2016 17:18:53
Pre mňa LP Abacab z OPUS-u bola veľkým sklamaním.
Maximálne dve dobré skladby, inak tápanie v tme.
Zo spomínanej trojice mám najradšej And Then There Were Three.

b.wolf @ 07.02.2016 18:49:54
Poslední solidní fošna od klasiků Genesis je Duke. Abacab byl těžký komerční šok, po pár posleších jsem nechápal, co tohle po skvostech jako Trespass nebo Nursery... znamená. Velké zklamání, tímhle albem jsem s Genesis skončil, jejich popíková éra už šla mimo mě.

Jarouš @ 08.02.2016 19:33:46
Souhlasím, že Abacab byl zklamáním, ale to se již dalo tušit ze dvou předchozích desek. Tady byl přerod dokonán, a je to již zcela jiná kapela, a z toho úhlu pohledu jsem napsal předchozí. Kdyby se přejmenovali na třeba PC Band, vše by vypadalo jinak, srovnání by částečně odpadlo a i pro ně by to mohlo být positivní
Jinak díky za reakce.

Nejsem ten typ, co by na potkání hanil 80. léta...
Je jasné, že i v tomto období vzniklo spoustu skvělé hudby, o tom není sporu... ale řekněte mi jedno - proč někteří výborní rockoví interpreti z minulé dekády najednou obrátili o 180 stupňů a stali se z nich umělohmotní, syntíkoví panáci, zaměření na opravdu masové posluchačské publikum. Mám v tomhle směru zejména na mysli GENESIS a QUEEN.
Jo jasně, chápu, doba se měnila - rádia a televize se začínaly pozvolna zaplňovat "novou vlnou" a ono nezbývalo, než se přizpůsobit. Některým se to do jisté míry podařilo, některým už tolik ne...
Samozřejmě, pokud budu mluvit o komerčním úspěchu, tak ten byl v mnoha případech mnohonásobně vyšší, než v předchozím desetiletí... ale, dle mého, kvalita hudby byla kolikráte už diskutabilní.
No nic, podíváme se tomu na zoubky...

Aba(crap)
A už je to tady... Přímočaré, monotonní bicí, nově znějící trendy syntíky, hmmm...
Pro mne nevýrazná, nudná skladba, natažená na úplně zbytečných sedm minut. Nesnáším disco sound, tomu se snažím vyhýbat, jak jehovista transfúzi.

No Reply At All
Argghhh! Né, dechy néé! Sólový Phil na nich v té době docela ulítával, ale to je musel propašovat i do GENESIS?!

Me And Sarah Jane
Po předchozí skladbě mám sto chutí si zabořit žiletku do zápěstí, ale situaci zachraňuje Tony Banks s touto, docela pěknou, a hezky vystavěnou písní. Jo, to by šlo.

Keep It Dark
Opět zajímavá, pro mne trošku tajemně znějící skladba... Žiletku prozatím zahazuji.

Dodo/Lurker
No to je ono! Nejlepší kompozice na desce, lehká vzpomínka na "doby minulé". Pro mne nejprogresivnější song na albu s výbornými bicími a klávesami.

Who Dunnit
CHACHA, CHACHÁCHÁÁ... Pardon, smál bych se déle - ale při smíchu se mé tělo mírně chvěje a krev z podříznutých žil pak cáká po celém pokoji...

Man At The Corner
Pro mne nevýrazná, katalogová "Collinsovka".
Nic, co by mne mělo nějak výrazně zaujmout. Hlavně ten elektronický snare bubínek mne docela provokuje... nebo to Phila někdo ve studiu fackoval a ono se to omylem dostalo na desku? Hard to say...

Like Or Not
Hmm, tohle se taky docela dá... Ale že by to dosahovalo nějakých výrazných kvalit, se říct nedá.

Another Record
Slibný začátek... který bohužel vyústí v docela nudnou, ničím překvapující skladbu. Podprůměr.

Sečteno, podtrženo...
První deska od Genesis, kde jsem začal některé skladby přeskakovat.
Předchozí dílo Duke je v porovnání s tímto o několik tříd výše... a vlastně, i tím následujícím.

Uf, uff, ufff... Slabší tři hvězdy.
reagovat

Voytus @ 19.04.2015 15:45:21
Na Three Sides Live znějí ty songy o mnoho lépe. Jsou tam Dodo, Abacab a Me & Sarah Jane. Abacab jsem nejspíše naposled slyšel z "povinnosti" o něm něco naplkat sem na progboard - a to už je pár let zpátky. Nijak mi to album nechybí. Od Duke se z nich stala jiná skupina, bohužel pro mě.

PaloM @ 19.04.2015 18:29:04
Jediná skladba splnila moje očakávanie - Man On The Corner. Pamätám si, že LP vydal OPUS a kúpil som ju s veľkým očakávaním. Vtedy sa ešte nedalo vopred otestovať z internetu, aby človek nekúpil mačku vo vreci. Kúpil som, predal som potom do bazaru.

Abacab priniesol absolútne nový sound kapely Genesis, podľa mňa aj pod vplyvom Collinsovej sólovej tvorby, mimoriadne úspešnej. Abacab je hitovejšie a popovejšie orientovaný album, ktorý si však stále drží kvalitu. Osobne nemám problém so žiadnou skladbou. Najviac ma oslovujú skočná Abacab, zvláštna No reply at all, melancholická Keep it dark či krehká Man on the corner. Ale mne sa páči aj blbôstka Who dunnit, veď aspoň počuť, že kapela sa nebiere až tak vážne a tak by to mali brať aj poslucháči. K tomuto albumu sa mi viažu aj tri skladby z EP 3x3 (1982): vyslovene komerčná Collinsovka Paperlate, You might recall a Me and virgil. Celkovo je to dobrý album s dobrými skladbami, čo tam potom, že predchádzajúca tvorba Genesis, ktorú tak milujem, je o niečom inom. Abacab stojí sa vypočutie.
reagovat

Fan @ 27.04.2011 18:39:52
Také jsem jak mnoho jiných podlehl klamu, že změna soundu Genesis byla zapříčiněna pouze Philem Collinsem. Stačí si na youtube najít sólové disco pokusy Tonyho Bankse či pozdější komerční tvorbu Rutheforda. Změna byla kolektivním rozhodnutím celé kapely.

nowhere_man @ 27.04.2011 18:58:30
Fan: Ja si tiež myslím, že kapela sa tak rozhodla ako celok, hoci to niekedy pripomína Collinsovu sólovú tvorbu. Ale keby s tým Rutheford a Banks nesúhlasili, nemyslím, že by taký sound nabrali.

Voytus @ 28.04.2011 09:18:19
Rutheford k popu vždy směřoval - viz Your own special way z Wind and Wuthering a jiné. Patřím k těm, kteří se zastávají Steve Hacketta - teprve s jeho odchodem měla kapela volné ruce k popovému sdělení.

Tuhle desku jsem si přivezl ze Slovenska kde ji vydal Opus ,předtím jsem znal od Genesis pouze pár skladeb . Musím přiznat že mně tenkrát deska celkem sklamala a moc se mi nelíbila . Po pár poslechnutích jsem ji prodal . Vrátil jsem se k ní poměrně nedávno na doplnění discografie . Dnes mohu říci ,že není tak špatná ,ale s ohledem na další desky které Genesis vydali jen dobrá .
reagovat

PaloM @ 24.11.2009 08:34:13
Presne to isté som urobil z rovnakých dôvodov a súhlasím s hodnotením.

Už na předchozích dvou deskách nám Genesis naznačovali, že se mění. Než jsem Abacab sehnal, slyšel jsem z něj asi tři nebo čtyři věci na nějakém výběru, který mapoval jen jejich 80. léta - titulní tam byla v koncertní verzi a zněla výborně.
Ale jinak to není deska, kterou bych si pustil, když si vzpomenu na Genesis.
Líbí se mi koncertní verze některých písní na Three sides live, hlavně Dodo/Lurker. Je jasné, že kapele tenhle styl sedí, především Collinsovi - bicí šlapou, přestože místy dost monotóně, a pěvecky se v tom také našel.
U mě je to takové půl na půl, nevadí mi No reply at all, ale otravuje mě Who dunnit a vůbec je ta druhá půlka dost slabá. Takové horší tři hvězdy. Chápu ale, že pro někoho může tahle stylová změna zajímavá.
reagovat

K tomuto albumu som sa dostal dost neskoro.Bolo to na jesen 1989,tesne pred revoluciou...Vtedy tento album pôsobil na mna dost moderne,priam novatorsky.Dnes,s odstupom casu sa na Abacab pozeram znacne kriticky.Je pravda,ze sa na tejto platni najde zopar dobrych napadov,zopar svetlych momentov.Chcel by som hlavne spomenut a vyzdvihnut kompoziciu Dodo/Lurker,ktora nesie vsetky charakteristicke znaky tvorby Genesis.Tato skladba ma atmosferu,napatie,spad,postupnu gradaciu.Jednoznacne najsilnejsi a najpôsobivejsi moment na tejto platni.Za zmienku stoji este titulny Abacab a tiez Banksova krehka Me and Sarah Jane.Zvysok povazujem za priemer,v niektorych pripadoch za slabsi priemer(Another record).Nechapem vsak co ma znamenat skladba?,experiment?,pokus o zart?...s nazvom Who Dunnit?Skutocne neviem,co tym chcel "basnik" povedat.Toto je skutocne nieco priserne a doteraz nechapem,ako mohli pani muzikanti dat takuto hrôzu na tento album.Podla môjho nazoru Who Dunnit znacne znizuje hodnotu tohto albumu.Vzdy,ked pocuvam toto CD,tak Who Dunnit? preskakujem.Jednoducho mi to "pili" usi.Za normalnych okolnosti by som dal dve hviezdicky,ale kedze som velky fanusik Genesis,tak prizmurim obe oci a dam tri :-)
reagovat

stanley @ 29.11.2007 06:31:53
ahoj brano,
vidím to stejně...jen mi vysvětli co to znamená,když napíšeš,že "za normálních okolností by si dal dvě hvězdy,ale protože jsi fanoušek,tak dáš tři"?není to podobné,ajko když já tvrdil,že dám tresspasu čtyři,ale kdybych byl objektivní,tak dám tři.popiš mi,prosím,ty "normílní okolnosti"-..díky....ti není nic osobního...já jen že mě antony nazval schizofrenikem,tak mě to zajímá,kde je ta hranice schizofrenie.

Brano @ 29.11.2007 07:24:55
Ahoj Stanley
V podstate si to vystihol.Keby som tvorbu Genesis vôbec nepoznal a nemal by som k tejto kapele taky vztah aky mam,tak by som dal tomuto albumu len dve hviezdicky.To znamena,ze keby som bol nestranny,nezainteresovany,maximalne kriticky tak by som sa rozhodol takto.Kedze som ale dlhorocny fanusik tejto skupiny a Genesis je moja "srdcova zalezitost" tak moje subjektivne hodnotenie je -tri hviezdicky.

Tohle album je asi poslední, které se mi líbí celé, jak je, od úvodní Abacab až po Another record, a nemám nutkání něco přeskakovat. Líbí se mi o něco víc než Duke. Mám dojem, že to je poslední album Genesis, kde se ještě Collins dokázal soustředit na týmovou práci ve studiu. No reply at all sice jako by vypadla z jeho sólovek (to asi dělají ty dechové nástroje), ale patří k těm jeho povedeným kouskům, protože to má šmrnc. Nemám nic ani proti Who dunnit?, já tyhle ulítlejší věci mám ráda, protože to celé ozvláštňují. No, a pak ty pomalejší jako Me and Sarah Jane nebo Man on the corner, tak ty si taky s chutí poslechnu.

Ještě drobná poznámka na okraj. Kdysi jsem tohle album viděla u jednoho fanouška Genesis a mělo úplně jinak vybarvený obal. Nebyla tam modrá, ale zelená, ty barvy byly poněkud prohozené. Běžně se na stránkách věnovaných Genesis tato „zelená“ varianta neobjevuje. Na oficiálních stránkách Genesis - www.genesis-music.com ji najdete jen u textů, ale barvy se mi zdají poněkud nevýrazné, lépe vybarvený exemplář jsem našla na stránkách www.cduniverse.com, ale není jisté, že se tam za čas neobjeví ta „klasická modrá“, jako jinde.
reagovat

Kapela znovu zcela programově zjednodušila svou hudbu, což ovšem u seskupení, které mělo tak geniální kompoziční schopnosti, tak docela nechápu. Snaha odpoutat se od minulosti tady už vyznívá velmi výrazně a první, co praští posluchače do uší, je monotónní rytmus. Většina skladeb stojí na stále se opakujícím rytmu, který se nejvýše jednou změní, na dunivých, v osmé dekádě typicky dopředu vytažených bicích úderech. To platí hned o první skladbě Abacab, plné tanečních kláves - klávesy vévodí této desce ještě více než na předchozím Duke a kytara promlouvá do dění na desce jen velmi rozpačitě. Po několika minutách zjistíte, že tu a tam přece jen probleskují střípky progresivně hravých kláves, které určitě nebyly u klasicky popových formací zvykem, ale pocit celkové monotónnosti nezmizí, zvláště když druhá No Reply at All je v podstatě o tom samém, jen v rychlejším podání. Me and Sarah Jane je uvolněnou baladou v duchu předchozí desky, ale následující Keep It Dark znovu válcuje klávesovými stěnami a ubíjejícím jednoduchým rytmem. To Dodo/Lurker je jednoznačně nejkošatější skladbou desky se spoustou krásných zpěvových linek a složitější strukturou, i když v jiném duchu než na albech z první půle 70.let. Pozitivní dojem z této skladby je ovšem vzápětí utnut zvukovým experimentem Who Dunnit?, který bohužel není příliš kvalitní ani hudebně a dojem z desky znovu sráží svou jednotvárností. Oproti tomu působí Man on the Corner, ač baladický Collinsův hit, jako oáza života s podmanivou melodií a decentním, upozaděným rytmem. Rutherfordova dramaticko-bombastická Like It or Not a zvukově velmi pestrá závěrečná, poněkud potemnělá Another Record uzavírají album v důstojném duchu. Ačkoli album lze hodnotit co do hudebních nápadů jako velmi solidní, kapela prakticky rezignovala na složitější rytmické struktury a výraznější uplatnění akustické kytary - album je v podstatě souhrou vokálu, výrazných, až bombastických kláves a důrazného, přímočarého rytmu. Neberte to ve zlém, jsou tady dobré hudební momenty a album určitě potěší hledače klávesových zvukových experimentů, ale obávám se, že pro vyznavače rozlehlých, bohatých a intimních hudebních zákoutí, jaká Genesis kdysi vytvářeli, album dostačující nebude.
reagovat

sváťa @ 12.03.2006 00:00:00
Ach jo, stále dokola "proč už žádný progresivní rock"? Vždyť už taky nenosíme jeany Morendy z roku 1978 z Krasu Brno. Oni se prostě rozhodli vše aranžérsky zjednodušit a oslovit tu "většinu!", co poslouchá rádia a sleduje hitparády v televizi. A povedlo se to, to nemůže nikdo popřít. Netvrdím, že zrovna Abacab je toho tou nejlepší ukázkou, ale ten náběh na to je jednoznačný. Jako hud. producenta poslali domů tolik let spolupracujícího Davida Hentschela a vzali Hugha Padghama, který do té doby dělal např. Police. Ale hlavně dělal producenta Gabrielovi! Pokud jsi posluchač (a teď bez urážky) konservativní, tak se níčemu nedivím. Ale svět (ten hudební, i když pro někoho i ten člověčí) není jen jedna mince a její jedna strana. Zaplať pánbůh!

Vynikající deska!!!!Připadá mně, že spousta lidí nepochopilo, že progrock nemusí být jen roztahaný a patetický...Stejně zcestné mi připadají řeči o komerčnosti alba...Dal bych nejradši pět, ale ty už mají tituly s Gabrielem...
reagovat

Výborná deska, i když je pravda, že jediné její spojení s tímto fórem je dáno jménem kapely a tím, že tato ve svých počátcích hrávala "progresivní rock" tak, jak je dnes chápán. Nechci se pouštět do rozebírání faktu, že v původním slova smyslu toho slova je "Abacab" progresivnější než desky jiných progresivně rockových kapel (což nechápejte jako útok na progresivní rock, já ten styl zbožňuju...), ale je to tak.
"Abacab" je originální, neopakovatelný, má jednolitou atmosféru, a i když se ne všechny experimenty úplně vyvedly ("Whodunnit"), je to posluchačsky uspokojující deska, ovšem pokud posloucháme to, co na ní je a nelitujeme stále toho, co na ní není (takto nádherně vystihla celou collinsovskou éru Genesis jedna fanynka Yes). Problém je, že se jménem Genesis má většina posluchačů spojenou jinou muziku, než jakou nabízí "Abacab" a je pochopitelné, že pro ně pak album překvapuje zklamání.
Osobně jsem měl tu výhodu, že "Abacab" byla jednou z prvních nahrávek, kterou jsem kdy od Genesis slyšel, proto jsem při jeho prvních posleších neměl ani tušení o tom, že Genesis někdy nahráli takové věci jako "Supper's Ready", "The Musical Box" apod. A zezačátku mi to album přišlo šílené, moc se mi nelíbilo, snad s výjimkou "Man on the Corner". Ale paxem té šílenosti propadl..."Abacab" a "Dodo" jsou mé nejoblíbenější, ale i ostatní skladby jsou dobré. A co se týče "Whodunnit", dnes už ji nepřeskakuji, protože na to album patří. Navíc - je jako předchůdce dnešního hiphopu a rapu. A navíc 100x lepší :))))
reagovat

Titan.mem @ 22.01.2005 00:00:00
Podle me je tohle nejslabsi deska Genesis, tady se projevil uz Phil Collins skladatelsky - jeho komercnost je tady hodne citit, ale zase kdybych to mel srovnavat s dnesni hudbou (rap, hip hop) tak je to super deska :-)))))

Insomniac @ 24.01.2005 00:00:00
Je pravda, že od Duke a tedy i na Abacab se Phil začal prosazovat mnohem více než dříve. Nicméně sólovou věc tam má jen jednu jedinou (stejně jako Mike a Tony), myslím, že je to "Man on the Corner", teď si nejsem jistý. Zbytek vznikl kolektivně. Viníkem změny stylu tedy není Phil, ale celková nálada v kapele, která se v té době snažila zbavit nálepky "progresivní rock" a přetrvávajícího spojování s Peterem... (podobný problém, jaký se snažili Marillion řešit Anoraknophobií). Nemá smysl porovnávat "Abacab" se staršími Genesis...tohle už je jiná kapela, ale IMO stejně dobrá ;)

EasyRocker @ 30.11.2005 00:00:00
Dokážu pochopit vývoj, ba dokonce ho vyhledávám, nechápu jen takto dramatické zjednodušení hudby. Ta deska svým rytmem - až na 2-3 skladby - ubíjí. Ono je těžké nehledat na deskách něco, co tam není, u kapely, která vydala "Nursery...", "Foxtrot", "Selling..." atd.... :-(

LZ @ 01.12.2005 00:00:00
pro Titan.mem
není pravda, že by tady byl nějak extrémní vliv skladatelskéoh přístupu Phila Collinse. Každý člen kapely má na tomhle albu jednu skladbu - Banks má Me And Sarah Jane (a je to krásná záležitost), Rutherford složil Like It Or Not (taky dobrá), a Collins se vytasil s Man On The Corner (ta se mi až tak moc zas nelíbí). Zbytek vycházel spíš ze společného rozvíjení nápadů, každý přihodil kousek.

já bych album Abacab nehodnotil zase až tak špatně - jasně, není to takové, jako za Gabrielovy éry, je to jiné. a nedá se říct, že by to bylo zase o tolik horší.. například Dodo nebo Abacab jsou skvělé sklaby, Keep It Dark a Me And Sarah Jane jsou taky výborné, a nezáleží na tom, že nemají zrovna dvacet minut.. Na druhou stranu, skladby jako Whodunnit nebo Man on the Corner kvalitu alba trochu srážejí, ale i tak bych Abacab ohodnotil nejméně třemi, spíš ale čtyřmi hvězdičkami.
reagovat

Duke of L.A. @ 24.06.2007 00:00:00
Myslím, že Man on the Corner je skvělá emotivní pecka!!

Man on the corner a Abacab nejsou špatný skladby ale i ty mě nijak extra neoslnily. Tohle je nejhorší album Genesis a nezaslouží si ani jednu hvězdičku, protože jak hudebně, tak textově stojí za prd a to nemluvím, že je to ještě na progresivním foru :-)))
reagovat