EasyRocker - @ 26.09.2005 | #

Kapela znovu zcela programově zjednodušila svou hudbu, což ovšem u seskupení, které mělo tak geniální kompoziční schopnosti, tak docela nechápu. Snaha odpoutat se od minulosti tady už vyznívá velmi výrazně a první, co praští posluchače do uší, je monotónní rytmus. Většina skladeb stojí na stále se opakujícím rytmu, který se nejvýše jednou změní, na dunivých, v osmé dekádě typicky dopředu vytažených bicích úderech. To platí hned o první skladbě Abacab, plné tanečních kláves - klávesy vévodí této desce ještě více než na předchozím Duke a kytara promlouvá do dění na desce jen velmi rozpačitě. Po několika minutách zjistíte, že tu a tam přece jen probleskují střípky progresivně hravých kláves, které určitě nebyly u klasicky popových formací zvykem, ale pocit celkové monotónnosti nezmizí, zvláště když druhá No Reply at All je v podstatě o tom samém, jen v rychlejším podání. Me and Sarah Jane je uvolněnou baladou v duchu předchozí desky, ale následující Keep It Dark znovu válcuje klávesovými stěnami a ubíjejícím jednoduchým rytmem. To Dodo/Lurker je jednoznačně nejkošatější skladbou desky se spoustou krásných zpěvových linek a složitější strukturou, i když v jiném duchu než na albech z první půle 70.let. Pozitivní dojem z této skladby je ovšem vzápětí utnut zvukovým experimentem Who Dunnit?, který bohužel není příliš kvalitní ani hudebně a dojem z desky znovu sráží svou jednotvárností. Oproti tomu působí Man on the Corner, ač baladický Collinsův hit, jako oáza života s podmanivou melodií a decentním, upozaděným rytmem. Rutherfordova dramaticko-bombastická Like It or Not a zvukově velmi pestrá závěrečná, poněkud potemnělá Another Record uzavírají album v důstojném duchu. Ačkoli album lze hodnotit co do hudebních nápadů jako velmi solidní, kapela prakticky rezignovala na složitější rytmické struktury a výraznější uplatnění akustické kytary - album je v podstatě souhrou vokálu, výrazných, až bombastických kláves a důrazného, přímočarého rytmu. Neberte to ve zlém, jsou tady dobré hudební momenty a album určitě potěší hledače klávesových zvukových experimentů, ale obávám se, že pro vyznavače rozlehlých, bohatých a intimních hudebních zákoutí, jaká Genesis kdysi vytvářeli, album dostačující nebude.

sváťa @ 12.03.2006 00:00:00 | #
Ach jo, stále dokola "proč už žádný progresivní rock"? Vždyť už taky nenosíme jeany Morendy z roku 1978 z Krasu Brno. Oni se prostě rozhodli vše aranžérsky zjednodušit a oslovit tu "většinu!", co poslouchá rádia a sleduje hitparády v televizi. A povedlo se to, to nemůže nikdo popřít. Netvrdím, že zrovna Abacab je toho tou nejlepší ukázkou, ale ten náběh na to je jednoznačný. Jako hud. producenta poslali domů tolik let spolupracujícího Davida Hentschela a vzali Hugha Padghama, který do té doby dělal např. Police. Ale hlavně dělal producenta Gabrielovi! Pokud jsi posluchač (a teď bez urážky) konservativní, tak se níčemu nedivím. Ale svět (ten hudební, i když pro někoho i ten člověčí) není jen jedna mince a její jedna strana. Zaplať pánbůh!