Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 25.02.2007

Toto byl nesporně dobrý počin dále mapovat koncertní éru legendární kapely, ve zpětném pohledu s postupem času čím dál cennější. Byť páteř koncertu tvoří už k popu nasunuté skladby (Turn It on Again, Abacab) a některé písně, vzbuzující tehdy na studiovce pravověrných starogenesis-fans rozpaky, zde v živém provedení obhájily své kvality (např. úvodní dvojskladba z Duke). Me and Sarah Jane je přepychová, dokazuje, že Genesis našli "nový Jeruzalém" i v dříve nepředstavitelných rytmických polohách , aniž ztratili to, co na nich posluchač (mluvím za sebe) miloval. Follow you follow me se dá přežít, když se člověk do té skladby zaposlechne, akordové sledy nejsou zase až tak triviální, jak se kdysi děsil, a sólo kytary (či syntezátoru) by se bylo možná ztratilo i v Anyway z the Lamb. Misunderstanding je holt už skoro sólová Collinsovka, které osobně nevyhledávám, ale zase že by vadila, to ne...
Ovšem Medley z In The Cage přes instrumentální křídlení v Cinema show po hymnickou Afterglow, to je nádherná připomínka slavných dob, ukázka mistrovského prolínání skladeb, na koncertech velmi vděčného (např.na koncertě v Bloomingtonu 1978 zařazují mezi Cinemu a Afterglow někalikavteřinový motivek z Quiet Earth - jaká to hravost!!! a v Chicagu z téhož roku přecházejí z mezihry Moonlight Knight do mezihry Musical Box tak brilantně, že to posluchač pozná až za chvíli). I dva následné melodramatické opusy stojí za to. One for The Vine má větší dudy než její studiová předloha, Salmacis už nikoliv, ale zde posluchač vezme za vděk už jen tím, že raný klenot Gabrielovské éry byl vůbec oprášen, a to byť ne s ohněm, tak alespoň se ctí. Finální It z Jehněte je hnáno v poněkud překotném tempu, v závěru mám pocit, že se v tom Phil poněkud ztratil, nebo že to trochu v zápalu vášně neukučíroval, ale do posledních akordů začínají nepozorovaně pronikat podobné akordy jiné skladby, a posluchači to dojde až když ta původní mizí ve fade outu (viz jásot publika – opět mistrná prolínačka), a bezbřehé mellotronové adagio Watcher of the Skies připomíná přistávající kosmickou loď, pak už jen instrumentální zkratka (škoda absence zpěvu), a konec. Je pravdou, že každý koncertní záznam Genesis je dobrodružství, (snad proto také sběratelé bootlegů mapují všechny koncerty téhož turné a radují se z drobných nuancí), a tento není výjimkou.