Genesis - Three Sides Live (1982)

Tento koncertný dvojalbum ma celkom oslovuje a to už roky.Nahrávaný bol počas Abacab -tour,aspon jeho prevažná časť.Album Abacab síce veľmi "nemusím" a nepokladám ho zdˇaleka za vrchol tvorby Genesis,ale piesne z tohto albumu v "live" prevedení sa mi zdajú dynamickejšie,energickejšie,a menej sterilné ako v štúdiovom origináli.Trojica piesní z albumu DUKE-Behind the lines,Duchess a najmä úvodná hitovka Turn it on again Skvele "rozpálila" publikum.Cˇierny bod dávam iba záverečnej odrhovačke Follow you,Follow me.CD číslo 1 hodnotím tromi hviezdičkami.

CD 2 začína síce Collinsovov chytľavou Misunderstanding (hrozný názov :-)),ale potom už prichádza progrockový orgazmus v podobe medley In the cage/Cinema show/Slippermen.Pri počúvaní musí zaplesať rozkošou každý art rocker,ktorý nie je hluchý,alebo mrtvy :-).Nasleduje skľudnenie atmosféry v krehkej skladbe Afterglow z albumu Wind and wuthering.Z toho istého albumu zazneje dˇalsí baladický klenot One for the vine.A záver,ten je naprosto úchvatný!Za bicie si sadá legendárny bubeník Bill Bruford (YES,King Crimson,ABWH...)a Genesis zahrajú starú skladbu o hermafroditovi Fountain of Salmacis z albumu Nursery Cryme (1971).A záverečnú perličku-medley It/Watcher of the skies snadˇ už netreba ani komentovať!Musím sa priznať,že z tohto dvojalbumu počuvam najčastejšie práve toto CD a to od druhej skladby a jednoznačne ,bez zaváhania hodnotím piatymi hviezdičkami.

Celkové hodnotenie: ****
reagovat

Toto byl nesporně dobrý počin dále mapovat koncertní éru legendární kapely, ve zpětném pohledu s postupem času čím dál cennější. Byť páteř koncertu tvoří už k popu nasunuté skladby (Turn It on Again, Abacab) a některé písně, vzbuzující tehdy na studiovce pravověrných starogenesis-fans rozpaky, zde v živém provedení obhájily své kvality (např. úvodní dvojskladba z Duke). Me and Sarah Jane je přepychová, dokazuje, že Genesis našli "nový Jeruzalém" i v dříve nepředstavitelných rytmických polohách , aniž ztratili to, co na nich posluchač (mluvím za sebe) miloval. Follow you follow me se dá přežít, když se člověk do té skladby zaposlechne, akordové sledy nejsou zase až tak triviální, jak se kdysi děsil, a sólo kytary (či syntezátoru) by se bylo možná ztratilo i v Anyway z the Lamb. Misunderstanding je holt už skoro sólová Collinsovka, které osobně nevyhledávám, ale zase že by vadila, to ne...
Ovšem Medley z In The Cage přes instrumentální křídlení v Cinema show po hymnickou Afterglow, to je nádherná připomínka slavných dob, ukázka mistrovského prolínání skladeb, na koncertech velmi vděčného (např.na koncertě v Bloomingtonu 1978 zařazují mezi Cinemu a Afterglow někalikavteřinový motivek z Quiet Earth - jaká to hravost!!! a v Chicagu z téhož roku přecházejí z mezihry Moonlight Knight do mezihry Musical Box tak brilantně, že to posluchač pozná až za chvíli). I dva následné melodramatické opusy stojí za to. One for The Vine má větší dudy než její studiová předloha, Salmacis už nikoliv, ale zde posluchač vezme za vděk už jen tím, že raný klenot Gabrielovské éry byl vůbec oprášen, a to byť ne s ohněm, tak alespoň se ctí. Finální It z Jehněte je hnáno v poněkud překotném tempu, v závěru mám pocit, že se v tom Phil poněkud ztratil, nebo že to trochu v zápalu vášně neukučíroval, ale do posledních akordů začínají nepozorovaně pronikat podobné akordy jiné skladby, a posluchači to dojde až když ta původní mizí ve fade outu (viz jásot publika – opět mistrná prolínačka), a bezbřehé mellotronové adagio Watcher of the Skies připomíná přistávající kosmickou loď, pak už jen instrumentální zkratka (škoda absence zpěvu), a konec. Je pravdou, že každý koncertní záznam Genesis je dobrodružství, (snad proto také sběratelé bootlegů mapují všechny koncerty téhož turné a radují se z drobných nuancí), a tento není výjimkou.

reagovat

Jenom dodatek. Vlastním americkou verzi této desky a na té končí koncert písní Afterglow, a poté jsou studiovky, které se nevešly na Duka a Abacab. Pořadí, jak jdou na albu: Paperlate, You might recall, Me and Virgil, Evidence of autumn, Open door. Je to záznam jistého času a podle toho hodnotím. In the Cage je excelentní.
reagovat

Jak jsem už psala u Second out, nijak zvlášť si na live alba nepotrpím. Tohle je teda ještě slabší než SO, protože vychází i ze slabších alb. A Collins tady na rozdíl od SO má občas dost potíže to uzpívat, hlavně v úvodní Turn it on again (snad tréma?) a pak ty směsky skladeb, které původně zpíval Gabriel, tak ty mu taky vůbec nesedly. Jo, a Follow me, follow you se Collins snažil zazpívat trochu jinak, ale málo platné, je to píseň jak ke kolotočům a žádná improvizace to nezachrání.

Drobná technická poznámka – nějak se mi špatně zobrazují skladby na 2. disku. One for wine je „rozdělená“ do dvou částí a Fontána je pak přilepená k finálové směsce It / Watcher Of The Skies. Nevím, jestli je špatná jen má verze, nebo došlo k nějaké chybě při digitalizaci a je to u všech CDéček.
reagovat

Gattolino @ 23.11.2005 00:00:00
I na mém CD je tatáž chyba. Bohužel, digitalizaci desky asi dělal nějaký doveda, kterému byli Genesis volní jak košile po dědovi. Jinak by také nemohl v bookletu uveřejnit celý text Watchera, když se tam v té verzi vůbec nezpívá.

sváťa @ 12.03.2006 00:00:00
Jenom dodatek. Na americké verzi alba končí koncert písní Afterglow a poté následují studiovky, které se nevešly na Duke a Abacab. Paperlate, You might recall, Me and Virgil, Evidence of autumn, Open door.
Co se týče živáku, je to prostě záznam jistého času, ale při In the cage mi stojí chlupy na ruce. A co se týče těch studiovek, tak zapadají spíše k tomu Duke-ovi. Ovšem Evidence... by klidně mohla být i na starších deskách.

Vcelku normální live album, ale přece jen obsahuje pár zajímavých věcí. Hlavně je to jedna z mála příležitostí slyšet za bicími Billa Bruforda (jeho typický kovový zvuk virblu), a to v závěrečné skladbě It/Watcher Of The Skies. No a jinak live verze skladeb Abacab nebo Duke mohou odpůrce "nových" Genesis přesvědčit o tom, že posun hudby Genesis směrem k přístupnějším a popovějším směrům není zas tak hrozný :-) Ode mě čtyři hvězdičky.
reagovat