Reakce na recenzi:

Voytus - @ 24.01.2008

Na Crisis? What Crises? Supertramp ukazují své další možnosti. V duchu předchozí desky tu máme plno nápaditých melodických písní, pěkně zaranžovaných, promyšlených a snadno stravitelných, přesto nikterak vlezlých nebo podbízivých.

Stylově je rozmanitější než deska předchozí, máme tu šlapavou Sister Moonshine, pohodovku s riffovým nástupem Ain't Nobody But Me, ve které exceluje John Helliwell, vyhlášený saxofonista. A Soapbox Opera je opět artrockovým kouskem, přitom na ploše pěti minut.
V rockovější Another Man's Woman se skrývá i pečlivě promyšlený jam, ve kterém se předvede Rick Davies.
Lady je rock'n'roll v podání Supertramp, v barové Poor boy Davies stylově napodobuje hlasem trubku a Helliwell přidá najazzlé sólo na klarinet. Ato nemluvím o parádní naplaybackované saxofonové sekci, kterou má i v jiných písních.
Just a Normal Day je posmutnělá balada, pak je tu rozjetá The meaning,kterou táhne Hodgsonova akustika a ve které má Helliwell sólo v arabském duchu.
Two of Us je optimistická píseň, krásný komorní závěr.
Všude nás provázi zpěváci Davies a Hodgson, Helliwell se připojuje v harmoniích, které místy evokují Beach Boys (nebo Bee Gees). Vše podporuje skvělá, střídmá rytmika Thomson a Siebenberg. Stále se tu objevuje nejčastěji akustická kytara(a samozřejmě klávesy a klavír), ale když přidají kvákavou elektriku, je to příjemné spestření.

Obal s chlapíkem, slunícím se před továrnou, je buďto další Supertrampovský žert nebo spíše varování, v obou případech dobrý nápad.

Crisis? What Crises? je pestrá deska, pravděpodobně nejvydařenější počin Supertramp.