Supertramp - Crisis? What Crisis? (1975)

Po obrovském úspěchu alba Crime of the Century, přichází Supertramp hned roku příštího s novou, na první poslech flexibilnější a také náročnější kolekcí nových skladeb a dokazují, že i bez markantnějších hitových očekávání se dá udělat a prodat velká deska. Minulá nahrávka přinesla kapele spoustu slávy, zlaté a platinové prodeje a také kýženou finanční odměnu. Avšak o nějakém usnutí na vavřínech nemůže být v případě Supertramp vůbec řeč. Ti se sice jako švec drží svého kopyta, zároveň však důkladně pracují a vybrušují svůj styl k ještě košatější dokonalosti.

Začíná se nečekaně plachou, laškovnou Easy Does It s parádní vyhrávkou z teritoriálního území, po kterém kdysi brouzdával pes Goro. Sister Moonshine už je pořádná porce klasiky alá Supertramp a v Ain't Nobody But Me se střídá úderný kytarový riff s malebnou melancholickou částí, do které vrazí Halliwell trochu toho svého saxofonu. Za velice kvalitní si dovolím označit písně Another Man's Woman, Poor Boy s pěkným klarinetovým sólem a hlavně předposlední The Meaning se třpytivou Hodgsonovou akustikou a jemným saxofonově pískavým aroma v záhlaví. Pro mě jediná nebodovací skladba nese číslovku osm, což z počtu deseti vyznívá hodně, hodně přesvědčivě.

Ono jde skutečně o povedené, avšak nenápadné a na první poslechy těžko zapamatovatelné songy. Songy plné něžných vokálů a smyslných klavírních proporcí, s přidanou nadstavbovou doménou, kterou je obohacující hra na dechové nástroje. Konečná známka je tedy 4,5* pro toto trochu nenápadné, ale pohodové album s vkusným obalem.
reagovat

Balů @ 17.08.2018 12:28:06
Zdravím Horyno.
Jsem rád, že na má slova došlo. V reakci na tvou recenzi z ledna tohoto roku (Crime...)jsem toto album doporučil a hle, je to tady.
Jejich desky jsem objevoval trochu na přeskáčku, ale to je jiný příběh.
U mne vyvolal vývoj této kapely podobný dojem, teď porovnávám album Crime...
a Crisis... , jako Meddle a Dark side...
V obou případech je to první více art-rockové a to druhé více hitové ( v rámci žánru ).
Ale všechna jsou pro mne dokonalou součástí hudební mozajky těchto velikánů.
Supertuláci jsou úžasní.

horyna @ 17.08.2018 14:38:38
Zdravím Balů: pravda, doplnil jsem Crisis i Even. Ještě přemýšlím o debutu a o dvojce, ale to až časem. Jinak linie desek 74-79 je nakrásno vyrovnaná a hudebně velmi pestrá. Supertramp mám rád, vždy mi sednou do nálady, nebo ji alespoň poopraví.

Na Crisis? What Crises? Supertramp ukazují své další možnosti. V duchu předchozí desky tu máme plno nápaditých melodických písní, pěkně zaranžovaných, promyšlených a snadno stravitelných, přesto nikterak vlezlých nebo podbízivých.

Stylově je rozmanitější než deska předchozí, máme tu šlapavou Sister Moonshine, pohodovku s riffovým nástupem Ain't Nobody But Me, ve které exceluje John Helliwell, vyhlášený saxofonista. A Soapbox Opera je opět artrockovým kouskem, přitom na ploše pěti minut.
V rockovější Another Man's Woman se skrývá i pečlivě promyšlený jam, ve kterém se předvede Rick Davies.
Lady je rock'n'roll v podání Supertramp, v barové Poor boy Davies stylově napodobuje hlasem trubku a Helliwell přidá najazzlé sólo na klarinet. Ato nemluvím o parádní naplaybackované saxofonové sekci, kterou má i v jiných písních.
Just a Normal Day je posmutnělá balada, pak je tu rozjetá The meaning,kterou táhne Hodgsonova akustika a ve které má Helliwell sólo v arabském duchu.
Two of Us je optimistická píseň, krásný komorní závěr.
Všude nás provázi zpěváci Davies a Hodgson, Helliwell se připojuje v harmoniích, které místy evokují Beach Boys (nebo Bee Gees). Vše podporuje skvělá, střídmá rytmika Thomson a Siebenberg. Stále se tu objevuje nejčastěji akustická kytara(a samozřejmě klávesy a klavír), ale když přidají kvákavou elektriku, je to příjemné spestření.

Obal s chlapíkem, slunícím se před továrnou, je buďto další Supertrampovský žert nebo spíše varování, v obou případech dobrý nápad.

Crisis? What Crises? je pestrá deska, pravděpodobně nejvydařenější počin Supertramp.

reagovat

stargazer @ 25.01.2020 18:49:49
Krize je jedno z nejlepších alb Supertramp. Ale oni mají takových super alb v hojné míře daleko víc. Po dlouhé době se k nim vracím a je to jako tenkrát, velmi silné, emotivní, prostě Super....p