Reakce na recenzi:

Voytus - @ 24.01.2008

Od Zločinu století uplynuly tři roky a Supertramp se dost zklidnili. Even in the Quietest Moments tedy obsahuje především rozjímavé nostalgické písně, na které musí být nálada. Už samotný obal se zasněženým klavírem to tak trochu nastiňuje.
O hity samozřejmě není nouze, hned úvodní Give a Little Bit dává na srozumněnou, že pánové mají silných melodií na rozdávání. Z balad tu máme Downstream, kterou hraje a zpívá Rick Davies sám od klavíru, další hymnickou hitovku From Now On s nekonečným sborovým refrénem, ve které si John Helliwell kromě saxofonu zahraje na melodicu( foukací harmonika, u které se výška tónů mění na klaviatuře), zasněnou Lover Boy a optimističtější titulní song.
Během natáčení začíná Roger Hodgson studovat hinduistické knihy, což se odrazilo v písni Babaji, nejrozjetějším kousku desky.
Opět se zde objevuje jeden rozsáhlejší kousek, a sice Fool's Overture, která od klavírního úvodu s Hodgsonovým vypjatým posmutnělým hlasem přechází v pásmo zvukových efektů (ozvou se tu zvony, úryvky z projevu Winstona Churchilla z r. 1940 a verše z básně Williama Blakea Jerusalem), potom se ozve syntetizátor Oberheim a píseň se rozjíždí. Jsou tu instrumentání části, kde se nejčastěji objevuje saxofon, v těch zpívaných se Hodgson pěkně odváže. Píseň pojednává o druhé světové válce a jejích důsledcích pro Anglii. Zajímavé je, že na klavíru na obalu jsou noty, pojmenované Fool's Overture, ale ve skutečnosti je v notách zapsána americká hymna.
Zajímavé je i to, že v žádné písni nepoužívají své typické piano Wurlitzer.
Jako předchozí dvě alba i toto patří mezi ta nejzdařilejší alba od Supertramp.