Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 22.07.2019

Po albu jako Visitor, chváleném kriticky i fanoušky, to máte vždycky těžké. Pánové z Arena jsou ale těžká ostrovní váha ve svém žánru, a rozhodně se nezalekli ani neschovali.

Bez špetky kudrlinek sem vpadne titánský riff Chosen, podporovaný burácející basou nováčka Iana Salmona. A i druhý benjamínek Rob Sowden se působí jistě a rozhodně se vedle výrazného předchůdce neztrácí. Pekelné burácení vystřídají křehké Mitchellovy tóny - Waiting for the Flood se promění v jiskrnou perlu, úžasně ozdobenou prolnutím kláves a akustik. Jemná a subtilní The Butterfly Man už musí zaujmout textem, poeticky líčícím nesnáze lovce motýlích duší, a působivým Mitchellovým sólem. Dusivý elektronicky-industriální smog, zrcadlící všechnu špínu, kterou po sobě necháváme. Ne, nejsme v kuchyni Nine Inch Nails nebo Korn, ale dostáváme arénový výprask na holou. Climbing the Net, navazující svou komputerovou tématikou, je o mnoho odlehčenější, nesoucí jasný odkaz Genesis. Filmovému umění je věnována kolosální, vrcholná suita Moviedrome. Tempo buldozeru, fantaskní akustická hra, ale i bizarní filmové pazvuky. Kulometně sekané riffy se ohlížejí k Dream Theater, ale kampak ti se dnes hrabou s invencí a lehkostí. Jasným důkazem je něžná mezihra v rukách čarodějů Sowdena, Nolana i Mitchella. To, co se děje po půli, už se zapsalo do elitních progových análů. Více než vydařené menu završuje Friday´s Dream, citlivá, dojemná, až plačtivá píseň. Frontman i finále zvládl důstojně a i jeho hlasem prosvítá naděje.


Nolanovci vypálili hromové, těžké, drsným metalem pořádně poučené dílo, ozdobené prověřeným Hughem Symem. Rezonují v něm závažné Nolanovy otázky kolem úzkostí a strachu z našeho směřování. A pálí ostrými i na přelomu milénia. U mě za silné 4.