Arena - Immortal? (2000)

Po albu jako Visitor, chváleném kriticky i fanoušky, to máte vždycky těžké. Pánové z Arena jsou ale těžká ostrovní váha ve svém žánru, a rozhodně se nezalekli ani neschovali.

Bez špetky kudrlinek sem vpadne titánský riff Chosen, podporovaný burácející basou nováčka Iana Salmona. A i druhý benjamínek Rob Sowden se působí jistě a rozhodně se vedle výrazného předchůdce neztrácí. Pekelné burácení vystřídají křehké Mitchellovy tóny - Waiting for the Flood se promění v jiskrnou perlu, úžasně ozdobenou prolnutím kláves a akustik. Jemná a subtilní The Butterfly Man už musí zaujmout textem, poeticky líčícím nesnáze lovce motýlích duší, a působivým Mitchellovým sólem. Dusivý elektronicky-industriální smog, zrcadlící všechnu špínu, kterou po sobě necháváme. Ne, nejsme v kuchyni Nine Inch Nails nebo Korn, ale dostáváme arénový výprask na holou. Climbing the Net, navazující svou komputerovou tématikou, je o mnoho odlehčenější, nesoucí jasný odkaz Genesis. Filmovému umění je věnována kolosální, vrcholná suita Moviedrome. Tempo buldozeru, fantaskní akustická hra, ale i bizarní filmové pazvuky. Kulometně sekané riffy se ohlížejí k Dream Theater, ale kampak ti se dnes hrabou s invencí a lehkostí. Jasným důkazem je něžná mezihra v rukách čarodějů Sowdena, Nolana i Mitchella. To, co se děje po půli, už se zapsalo do elitních progových análů. Více než vydařené menu završuje Friday´s Dream, citlivá, dojemná, až plačtivá píseň. Frontman i finále zvládl důstojně a i jeho hlasem prosvítá naděje.


Nolanovci vypálili hromové, těžké, drsným metalem pořádně poučené dílo, ozdobené prověřeným Hughem Symem. Rezonují v něm závažné Nolanovy otázky kolem úzkostí a strachu z našeho směřování. A pálí ostrými i na přelomu milénia. U mě za silné 4.

reagovat

horyna @ 23.07.2019 12:20:37
Tak na tohle nemám stupnici, absolutní top mé - Arena i kompletní sbírky. Srdce jenom plesá.

EasyRocker @ 23.07.2019 14:15:40
horyna: tak jasné, jsi známý arénofil :-) Nepohltili mě tolik jako Pendragon, IQ nebo Jadis, ale extraliga to je. Mám radši první desky s Wrightsonem, ale tady je Sowden fakt dobrý.

zdenek3 @ 26.07.2019 10:02:43
Arenu mám taky moc rád. Všechny jejich alba jsou pro mne velmi zajímavá a taky vysoce hodnocená. A že jich kluci už vytvořili.

Na vítězné vlně se pokračuje i s dalším albem.Přesto,že dochází k výměně basáka a především vokalisty na výsledku není nic znát,ba naopak, zdá se že Rob Sowden se svým majestátným hlasem padne k Areně jako nikdo před ním. Kapela vědoma si toho co dokázala se svým předchůdcem, působí náramně sebejistě, ani minuta zde není nechána náhodě, či snad nějaké nic neříkající výplni.Zvuk je opět dotažen do absolutna a H.Syme předvedl další ze svých povedených coverů.

Pro nepřipraveného posluchače působí úvod první skladby až apokalypticky, nekompromisní klávesové plochy bodají a Sowden nás okamžitě strhává na svou stranu, v půli John Mitchel uklidňuje naši mysl a jeho sólo s basovým tepem dává skladbě nový rozměr.
Waiting For The Flood je podstatně klidnější až romantičnější, pravý opak úvodu, po chvíli jež připomene Silent Lucidity od Queensryche se další pasáží posouváme k vrcholu této překrásné skladby.
The Butterfly Man-progrockový klenot první třídy, sólové kytary a celková nálada vytvářena klávesovými vsuvkami nemůže neoslovit, skladba roste dál v akustikých kytarách a středověkém chorále.
Ghost In The Firewall-samply, těžké tempo a valivý sound, toť čtvrtá skladba v pořadí, po ní přijde na řadu (veselejší) Climbing The Net a poté...poté už-
Moviedrome- skoro 20 minut blaha ve společnosti dokonalosti, časté změny temp a nálad, písní prostupují a dráždí naše smysly, jsou zde zastoupeny všechny ingredience a znaky této kapely, jež je používá vskutku mistrovsky.
Genesis má svou Suppers Ready, Yes zase The Gates Of Delirium, Arena má Moviedrome.
Friday's Dream-vše sklidňující závěr nemohl dopadnou lépe.

Tak kterou,předchozí, tuhle, nebo následující :-)
reagovat

bullb @ 22.10.2018 06:54:23
Orientoval som sa podľa recenzentov. (Opäť neúnavný a nezničiteľný horyna, ale aj Brano).
Hudba: plná nápadov, vysoká technická úroveň, spev je spevom. Čo so môžem viac želať ?
Veľmi mi pripomínajú Thin Lizzy v niektorých momentoch. Jednoducho tento album ma dostal ...

john l @ 22.10.2018 06:59:48
Arenu doporučuju každému bez rozdílu vyznání, pleti a národnosti. Je to jedna z mých top kapel a tahle deska je tou nejposlouchanější. Arena si drží kredit už dvacet let, poslední deska je stále velmi dobrá.

Po doslova famoznom albume Visitor,ktory mnohí kritici označili za najlepší album dekády a po vyčerpávajúcom koncertnom turné začali byť pomery v kapele už neudržatelné.Nenávisť medzi basgitaristom Johnom Jowittom a spevákom Paulom Wrightsonom už presahovala únosnú mieru a tak museli obaja "kohúti" opustiť kapelu.Vystriedali ich za mikrofonom spevák Rob Sowden a basgitary sa ujal síce dobrý hráč,ale trochu nevýrazný chlapík Ian Salmon.Skupina vkročila do nového milénia vo väčšej pohode s albumom,ktorý síce nedosahoval kvality predošlého diela Visitor,ale rozhodne stojí za posluch.Už podľa dosť škandalozneho a drsného obalu sa dá predpokladať,že sa bude jednať o pochmúrne a pesimistické dielo.Akoby sa členovia skupiny pýtali:kam ten svet vlastne smeruje?Kde sme sa to dostali?Výnimku tvorí úchvatná,krehká osemminútová balada The butterfly man,ktorá poslucháča doslova pohladí na duši.Predposledná dlhominutážna skladba Moviedrome nás zavedie do zázračného sveta "pohybujúcich sa obrázkov"-do filmu.Nakoľko sa film a médiá stali prínosom pre dnešného človeka,nakoľko ho obohatili...alebo naopak uškodili?Tak to je otázka na dlhú debatu.V každom prípade ARENA natočila další zaujimavý album,ktorý môžem smelo ohodnotiť ako excelentný prírastok do každej zbierky progrockového fanúšika.
reagovat