Reakce na recenzi:

pepanovacek - @ 23.07.2007

Přiznám se, že jsem se tohoto alba trochu „bál“, po více, než dvaceti letech bez Collinse, který byl hlavní postavou kapely …… Možná i proto, že jsem očekával zklamání, jsem byl velice mile překvapen a pamatuji si, jak jsem album na podzim roku 1997 hrál denně několikrát dokola. Je pravda, že si asi Tony Banks a Mike Rutherford nemohli na uvolněný pěvecký post vybrat lépe, Ray Wilson svým projevem hodně připomíná Petera Gabriela, takže i díky tomu se v souvislosti s Calling All Stations mluví jako o jakémsi návratu k opravdovému progresivnímu rocku. Dalším faktem, který si při poslechu uvědomuji, je geniální skladatelský potenciál Tony Bankse. Přesto, že u tří skladeb, Not About Us, Small Talk a There Must Be Some Other Way jsou uvedeni jako autoři Banks – Rutherford – Wilson a u všech ostatních dvojice Banks – Rutherford, mám pocit, že album je převážně Tonyho práce. Kdybych měl napsat, kdo je nejvíc Genesis, neváhal bych ani vteřinu a myslím tím celou dobu existence kapely.
Dnes, s odstupem skoro deseti let už (chce se mi napsat samozřejmě) tak nadšen nejsem. Album se velice příjemně poslouchá, od úvodní Calling All Stations, asi zdaleka nejpovedenější skladby na celém albu, s typickými klávesovými plochami Tony Bankse, agresivní kytarou a perfektně šlapající rytmikou, přes hit Congo (který mi nezhnusilo ani to, že jsem videoklip k němu viděl snad padesátkrát a v rádiích ho svého času hráli několikrát denně), příjemnou Shipwrecked, velice povedenou Alien Afternoon, lehce nudnou a unylou Not About Us a If That´s What You Need, zajímavou a šlapavou The Dividing Line, celkem nezajímavou Uncertain Weather, dost NEGENESISOVSKOU, ale docela slušnou Small Talk, There Must Be Some Other Way, podle mě druhou nejlepší skladbu na albu, i s pěkným Banksovým sólem až po závěrečnou One Man´s Fool, možná zbytečně nataženou skoro na devět minut. Albu nelze upřít, že zní moderně, pěkně šlape a opravdu se celé příjemně poslouchá, ale řekl bych, že se hodí spíš jako kulisa, nějak se mi už zdá trochu unavené a určitě bych ho nedával na vyšší úroveň, než předchozí tři studiové počiny s Philem Collinsem. Nějak tam nemůžu nalézt tu progresi, zdá se mi, že hudební motivy se dost opakují a je tam dost té tzv. vaty. Nemůžu se zbavit dojmu, že ve třech Genesis byli pořád kapelou, ve dvou, spolu s nájemními muzikanty (přes úctu k pěveckému umění Ray Wilsona) už tam není to, o čem jsem mnohokrát psal, ale co neumím přesně pojmenovat.

Takže na závěr – Calling All Stations je dobré album, v kontextu celé tvorby Genesis ovšem naprosto průměrné. Podle mého :-)