Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 06.07.2015

"Rytíři urozeného rocku." Asi téměř každý, kdo se kdy ometal okolo žánrového rozpětí rockové hudby 70. let, by neměl problém k tomuto známému terminu technicu publicisty Jaromíra Tůmy přiřadit americké kapely jako Journey, Foreigner, Boston, případně i další. Mně ale toto označení svým významem evokuje ještě i jinou rockovou kapitolu, téměř o dekádu starší. Mám na mysli britské kapely, které se ve 2. polovině 60. let pokoušely vydolovat z psychedelie nějaké "vyšší umění", a spolupřipravovaly tak cestu pro nástup ryzího progresivního rocku - triumvirát Moody Blues, Procol Harum a The Nice. Výborným studijním materiálem při hledání pramenů, které napájely proud v 70. letech silné progresivní řeky, se tak může stát například debutové album druhé skupiny ze zmíněného tria - Procol Harum.

Souhra piana Garyho Brookera, mimo jiné také hlavního zpěváka kapely, s varhanami Matthewa Fishera se pro zvuk skupiny jeví jako klíčová už od prvních tónů úvodní skladby Conquistador. Intenzivní nástup, který s touto skladbou přichází, je ale zklidněn v následující pohodovce She Wandered Through the Garden Fence, kde se v klávesové mezihře ještě vydatně ozývá šedesátková melodika. Houpavá bluesovka Something Following Me mě zaujala netradičním textem neviditelného člena kapely, básníka Keitha Reida. Právě v úrovni kvality textů bude po většinu kariéry Procol Harum jejich velká síla. Že kapele není cizí ani smysl pro humor, se ukáže v další skladbě, barové taškařici Mabel (zde textu opravdu doporučuji věnovat pozornost). První polovinu desky pak zakončí delší kompozice Cerdes (Outside the Gates Of), v níž se poprvé výrazněji předvede i nakouřená kytara dalšího důležitého člena kapely, vynikajícího Robina Trowera.

Jde se dál. Výraznou melodii dostal k interpretaci ve skladbě A Christmas Camel Gary Brooker a popasoval se s ní výborně. Dalším kouskem do skládačky kratších, zato rychlých skladbiček na desce je šlapající hammondovská exhibice Kaleidoscope, za kterou následuje další pohodovka Salad Days (Are Here Again). Pokud bych chtěl zmínit i slabší moment desky, šlo by o nepříliš vkusnou a mezi zbytek skladeb nezapadající halekačku Good Captain Clack. Rozpačité dojmy z ní naštěstí snadno přebije instrumentální očistná kúra Repent Walpurgis - pro mě asi nejsilnější skladba desky (hlavně kvůli vynikajícím Trowerovým sólům). Z bonusů (na verzi z roku 2004) pak stojí za zmínku ještě hutná bluesovka Seem To Have The Blues All The Time a hitový ploužák Homburg.

Tak jako mají Moody Blues své Nights in White Satin, existuje i v případě kapely Procol Harum skladba, kterou lze bez nadsázky považovat za esenci jejich tvorby ve zmiňovaném období. Singl A Whiter Shade of Pale považuji za distingovanou britskou odpověď na americké psychedelické sny "Léta lásky" a za jednu z prvních vlaštovek nadcházejících artrockových žní. Debutové album Procol Harum sice ještě zůstalo stylově ukotvené převážně na prověřené psychedelické platformě, i tak na něm ale kapela ukázala svou snahu tvořit neotřelé a zajímavé kompozice. Čtyři hvězdičky tu budou naprosto adekvátní.