john l - @ 04.10.2016 | #

K recenzi a poslechu třech přátel jsem se dostal zvláštní náhodou, když jsem si v neděli psal s Igorem (Mohylou) a přišla řeč na džentlíky, kteří mu zrovna šli ušima. Pocítil jsem obrovskou chuť po dlouhé době si je zase připomenout, tentokrát jsem nepřemýšlel kterou desku, ani jsem nekoukal do skříně, rovnou si otevřel Progboard s jejich alby a po chvíli padla volba na Three Friends. Zvažoval jsem prvně Acquiring i Missing, ale nakonec teda tohle, vždycky mi "přátelé" přišli tak nějak obcházení kolosálním a velmi oblíbeným druhým albem a středověkým monolitem, fantastickým Octopus(ákem).

Takže tedy, tři přátelé ze školy začínají skladbou Prologue, velice jemným a citlivým přednesem, plným mellotronů, kláves a krásnou kytarovou strukturou, vokály hladí, tempa se střídají a basa tu na mnoha místech dominuje. Schooldays tvoří labyrint překrývajících vícehlasů, v čele s Kerryho nádherným vokálem. Miluju tady klavírní zlom v půli a jeho emočně famózní melodii, to je nádhera. Dechy udávají tempo během Working All Day a housle zase v Peel The Paint, tvořené jemným brnkáním a zastřeným vokálem, rázem ale píseň praská pod hradbou dechových výkřiků a tvrdých riffů. Mister Class And Quality? má zabudovaný parádní tempově dynamický skluzy, ale místy pěkně zabouří, stejně jako závěrečná Three Friends, kde na vás díky božskému chlapeckému sboru v závěru dýchne kouzlo stařičké Anglie v plným rozsahu.

Krása, nádhera.

Voytus @ 05.10.2016 14:33:05 | #
Taky bych dneska přehodnotil a bez váhání udělil plný počet. To bylo dáno tím, že jsem se tenkrát na Gianty vrhnul a psal jak zjednanej, ale neměl jsem je ještě kompletně zažité. Chtělo to trochu odstup, ne sázet jednu recku za druhou - jenže ono se tu o nich před těmi pár lety tolik nepsalo.