Reakce na recenzi:

horyna - @ 15.03.2016

Gentle Giant je ve většině případů záruka mimořádné kvality a hudební originality, před každým jejich albem smekám hluboce a vždy se soustředím jejich hudbu si užít. Nejinak je to i s albem The Power And The Glory, které jsem si právě včera pouštěl a které řadím mezi jejich nejtechničtější a nejhůře stravitelné desky.
Klávesovými a mellotronovými tóny je uvozena první Proclamation, má nápaditě poskládané vokály a rytmus, nádhera. S dvojkou je to o poznání složitější, velice komplikovaný rytmus a struktura, pokaždé se zde ztrácím :-). Naopak Aspirations patří k mým oblíbeným, jemné předivo kláves a klysické kytary navozuje romanticko renesanční atmosféru, Playing the Game patří ke klasickým položkám "gentlů", bohaté obsazení a struktura písně nenudí ani chvíli. Mezi další perly náleží i No God's a Man s velice originální kytarovou hrou a precizní souhrou vokálů. Konec obstarává trochu ráznější Valedictory, kde hammond a melottron udávají výřící rytmus ze kterého se točí hlava, jež je už tak dost přesycena tím obrovským množstvím nápadů a změn temp.

Opravdu těžko se jejich hudba popisuje, náročná je i na poslech a s přihlédnutím k jejich diskografii, mám zde krapet oblíbenější desky tak tentokrát za 4 silné.