pinkman - @ 20.11.2017 | #

Šesté album Gentle Giant lze označit jako jeden z milníků jejich tehdejší tvorby a zároveň milníků art-rockové muziky všeobecně. Kapela se snažila pokaždé přijít s maximálně progresivní účastí, ale občas nechala do své tvorby vstoupit také písničkovou formu. Tady se podobný změr nepodařil, možná ani podařit neměl a tak máme co do činění s nejnepochopitelnější nahrávkou kapely. Jazzové postupy, krkolomné rytmické zlomy a množství neprodyšných „Schoenbergovských“ prvků činí desku ne zrovna oblíbenou u svých zákazníků. Nálepka jazz-rock ji sluší stejně dobře jako postavení vedle trojice podobně zaměřených alb Wettonovského období King Crimson. Pokud máte dostatek prostoru věnovat se poslechově náročné muzice, nemusíte se obávat, že by vás mohla tato kolekce zklamat.
Momentální TOP skladba: Playing the Game

Voytus @ 20.11.2017 12:34:03 | #
Mně vždycky přišlo, že právě Power a Interview jsou nejhůř stravitelné (byť to na Interview popírají skladby Empty City a I Lost My Head, jenže je tu třeba takový Design). Naopak mezi nimi vydané Free hand považuji za "nejhitovější" a samozřejmě k tomu musím jedním dechem dodat i opomíjený Missing Piece. Jasně, že první pětice je plná neskutečné hudby, která snad ani nemůže být z tohoto světa.