Reakce na recenzi:

Kristýna - @ 09.02.2013

O Pražském výběru toho tu bylo napsáno již mnoho. Stejně tak i o jejich nejznámější a dle mého názoru nejpovedenější desce Straka v hrsti. Já však nevidím důvod, proč bych v té chvále nemohla pokračovat...

Hrabě X, vynikající začátek desky. Po úvodu v podání dětského, řekněme, monologu, už se začíná odkrývat pravá novovlnná tvář Pražského výběru, kterou máme všichni tak rádi. Pokračujeme Na václavském Václaváku, kde Čokův hlas a dunivá basa jednoznačně koriguje celou píseň. Aby ne, když je to jeho jediný autorský podíl na albu. Nicméně mně jeho hlas v těchto až „nepříjemných“ polohách nikdy moc nesedl. Straka, Pražákům je hej a Můj koníček je takový trojlístek toho nejlepšího, co se na albu nachází. U Straky člověk musí zapojit hlavu, aby vyzkoumal, cože se tam zpívá nebo nezpívá o Kocábovi či Gottwaldovi a s punkovou razancí vás skladba dokonale strhne.
Na každém albu ale musí být nějaká vata (tedy pro mě ano, vždy ji tam najdu), v tomto případě je to Bangabasava. S.O.S. se známým výstupem Ondřeje Soukupa je velmi živelná věc, a přiznejme si, kdo by si u ní nepobrukoval... Přichází Zubatá, už trošku průměrnější věc, ale pořád posluchačsky vděčná. Ať žije svahilština, máme tu kratičkou Tango Ropotámo, kterou mám i přes jeji podivnou atmosféru ráda. Výborný relativně pomalý přechod, při němž posluchač musí zbystřit a vstřebat jej.
Proč jen já, asi nejtvrdší věc z celé desky. Text se tam skvěle hodí a tak úderná rytmika album skvěle završuje. Nádraží, to už máme zase novou vlnu kombinovanou s klasickým bigbítem.

Pražský výběr tady definoval vlastní, nový styl. Není to bezchybné, ale těch pět hvězdiček si směle zaslouží.