Reakce na recenzi:

muryru - @ 13.02.2015

Ačkoli na tuto desku zde už bylo sepsáno několik pěkných recenzí, přispěji i já svou troškou do mlýna. Možná i proto, že v mém adolescentním nebo ranně pubertálním období byla jednou z prvních rockových nahrávek, kterou jsem jako celek pro sebe objevil a bezvýhradně uctíval - a v mém posluchačském zájmu obstojí i dnes, po bezmála 30 letech (uf), kdy jsem ji poprvé slyšel (bylo to v roce 1988).
Rockový Pražský výběr na naší scéně s přestávkami existuje už 35 let, ovšem za klasickou éru lze považovat jen první, předzákazové období (1980-83), kdy vznikl tento repertoár v duchu vlivů nové vlny. Ovšem i zde je třeba podotknout, že Vilém Čok přišel jako náhrada za Soukupa do souboru až v polovině roku 1981 (jeho angažování považuju rozhodně za krok velmi šťastný, samozřejmě, oproti zkušeným Kocábovi s Pavlíčkem byl jako instrumentalista průměrný, leč jeho originální zpěv i projev byl pro Výběr vynikající devizou a dodala skupině charakteristickou tvář - Kocáb,Pavlíček a Čok jsou pro mě svatou trojicí této legendární kapely.) A stejně tak, většinu předzákazové éry hrál soubor pecky z tohoto alba ve svahilské verzi (Hrabě X, Proč jen já), případně s jiným (Pražákům těm je hej, singlový Olda) nebo částečně jiným (S.O.S. neboli Prachy) textem. Takže ono to úplně vyladěné období, kdy Pražský výběr v nejlepší formě hrál to, co slyšíme na desce, bylo velice krátké.
Později nastalo několik kratších či delších návratů kapely, při kterých vždy na tyto pecky v repertoáru došlo, ale už to byla, bohužel, jen reminiscence starých časů, původní atmosféra byla bohužel nepřenosná - zde má M.Pavlíček pravdu, že kapele uškodil zákaz v 80tých letech, po něm už všichni většinou byli hudebně (každý) jinde a i když se občas snažili, tento svůj opus magnum nikdy nepřekonali.
Rozebírat jednotlivé písničky je nošením dříví do lesa. Jako žák základní školou povinný jsem miloval samozřejmě rychlé "bláznivé" pecky - Zubatou a megahit Vildy Čoka Na Václavským Václaváku - typické novovlné skladby. Později jsem si navěky zadřel do uší nářezy jako Hrabě X (záverečné finále nebylo nahráno a zahráno nikdy líp než na této nahrávce - ale to platí vlastně o celém albu, což je přesný opak jiných kapel, kde koncertní verze znějí líp než studiové), Pražákům těm je tu hej, titulní Straka v hrsti, Prachy, nebo Proč jen já. Zbývající skladby (Můj koníček,Bangabasava,Tango Ropotamo,Nádraží) považuji za průměrnější, ale i tak album dobře doplnění svou rozmanitostí.
Ačkoli k působení prakticky všech členů kapely v 90.a pozdějších letech mám více či méně výhrad, stvořili spolu album, které považuji za jedno z nejnásadnějších, ne-li vůbec nejzásadnější, v historii českého rocku.