Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 13.08.2017

Narozdíl od andělsky rozkošných Stromboli mi těžší, drsnější a divočejší výběrovská tvorba nikdy tolik nesedla. Ale tohle klasické album má zkrátka nepochybný nápřah, vtip a spoustu tu a tam skrytých hudebních fíglů. Asi ne se vším jsem se ale popasoval.

Už zlidovělý dětský pokřik, studený Kocábův klavír a už jede nepokojná Čokova basa a Hrabě X. Kocáb kreslí za klapkami malby vskutku špinavé, drsné a obskurní. Ano, je tu drsně skřípající Pavlíček, který si ale nebere ani mikrometr více místa, než by se slušelo. Dvojice vokálů jak z davu psychiatrických utečenců. Drsné entrée.

Na václavském Václaváku je jeden z mnoha proslulých hitů, donesených Vilémem Čokem ještě z řad Zikkuratu. Basový kulomet, klávesový rychlopal a Hrubešova dělostřelba jsou bez konkurence. Děsivá adrenalinová facka.

Hrubešovy neskutečné přechody a víření zahajují titulní skladbu, opět s obskurně teatrálním zabarvením - je tu už notorický Pavlíčkův riff a do mariáše se postupně poctivě zapojí celá tahle výjimečná jednotka. Jedno z nejlepších kytarových sól...

Při doslova generační Pražákům je hej nemohu mít jako dřevní obyvatel hlavního města pusu od ucha k uchu. Tohle bude fungovat vždycky, Kocábův motiv, zběsilý basový útok Čoka, zjevná novovlnná inspirace, tady asi silnější než kdekoli jinde. Úderný humor a Kocábova šílená dohra.

Můj koníček startuje opět mistrné rytmické telepatické propojení Hrubeš - Čok. Opět totálně vykolejená nálada běsné taškařice, opět s inspirací dobovými titány, od nové vlny, přes crimsony až po zappovské otisky. A trochu funku do toho guláše, výtečné číslo Pavlíčka.

Svahilským halasením proslulá Bangabasava je dalším zběsilým úletem a hlavně Kocáb se tu za klapkami předvedl ve vší nádheře, ale i temných běsech. Neopakovatelné.

S.O.S. s motivem stížnosti na moc peněz s Čechovým textem, který taky už zlidověl. Skvělá přehlídka Hrubeše se skvostnou hlasovou i klavírní Kocábovou nadstavbou. Když slyším historické Haló Soukup, už mám zase ústa od ucha k uchu. Rocková pumelice nejlepších parametrů.

Zubatá s neveselým motivem nevyhnutelna je dalším temným odlitkem z jedinečné výběrovské kuchyně. Doslova chirurgicky vyvedená strašidelná nálada, Kocábovy hrdelní kejkle jsou z jiné planety. Jednoduchá, ale účelná hra Pavlíčka...

Tango Ropotámo je něco přes minutu trvající ospalou pitvorností, opět by se neztratila u mr. Zappy.

Proč jen já načíná skvělou éterickou tónomalbou mr. Pavlíček, tohle je jeho ochranná známka, později rozvinutá a zvěčněná pod značkou Stromboli. Baladická, dusná nálada, které Kocáb a rytmika dodává lehký napjatý bluesový přídech s rozostřeným koncem.

Závěrečné Nádraží je oproti zbytku nezvykle lehkonohá a prosluněná záležitost. Čok láme basu s velkým melodickým cítěním a kolem Kocába a Pavlíčka se rozpoutá až pozitivní energie a ohromující nadhled muzikantů.


Do jisté míry omamný, teatrálně laděný a v praxi skvělé odvedený hudební nápřah, který byl v pravou chvíli u správných uší, které si samozřejmě nacházely nejrůznější hudební i textové narážky, vtípky a dvojsmysly. Čechovy texty už se taky asi zopakovat nedají.