Reakce na recenzi:

northman - @ 12.04.2018

Od začátku roku poslouchám s přestávkami všechny desky Dona Van Vlieta s vyjímkou Uconditionally Guaranteed a Bluejeans & Moonbeams. Každou z těchto desek jsem slyšel maximálně třikrát, nyní nemám odvahu si je pouštět. Odkaz na písničku This Is The Day mě navedl k tomu, abych si tohle album pustil. Sám autor kdysi o těchto deskách prohlásil „ta první je roztomilá, ta druhá je opravdový šmejd“ (Melodie 10/1977).

Když posloucháte Lick My Decals Off, Baby, a potom vložíte do přehrávače tohle album, máte dojem, že posloucháte úplně jiného interpreta. Tohle album je plné sladkobolných písniček, které mohl nahrát kdokoliv jiný, třeba Tom Jones. Možná chtěli zapůsobit náladou písní na holky, to věděl snad jen autor. Hrají zde všichni ti, kteří stvořili klenoty jako Trout Mask Replica, Lick My Decals Off, Baby a poslouchatelné Spotlight Kid a Clear Spot. Krátce po vydání těchto dvou desek rozpustil Beefheart skupinu a dal se dohromady se svým spolužákem ze střední a vyrazil s ním na turné, ze kterého vzešla deska Bongo Fury (která se mi líbí), nazpíval první verzi Torture Never Stops a začal pracovat na albu s názvem Bat Chain Puller. Já jsem si po čtyřiceti letech poslechl tohle album , abych mohl konstatovat, že to opět za moc nestojí. Ta písnička This Is The Day je výborná, ale nesnese srovnání třeba s takovou Dropout Boogie.

Když to mám hodnotit, tak za tu jednu skvělou skladbu dvě hvězdy.