Captain Beefheart & His Magic Band - Unconditionally Guaranteed (1974)

Unconditionally Guaranteed je dle mého soudu vysvědčení, že divoký bluesman Beefheart stále umí vedle nespoutaných free blues-jazzových erupcí a avantgardních výpadů do nezmapovaných krajin také postavit půvabné písničkové album, které je však stále beefheartovsky nezaměnitelné, a přitom laskavé a radostné. Podle mne se zde opět nejvíce přiblížil nádherné prvotině Safe as a Milk, možná v poněkud více učesané a sevřenější formě.
Působivá atmosféra jeho režného projevu však zůstává i v nejemotivnějších jednoduchých melodiích typu Magic Be. Proč ne? John Lennon také složil skvostnou Good Night, aniž tím snížil laťku kvalitě nebo se posluchači podbízel.
Obdivuhodná je průzračná čistota a jednoduchost doprovodu písní. Mezi nejkrásnější myslím patří New Electric Ride a Full Moon Hot Sun. Domnívám se, že Kapitán chtěl svému kamarádovi Frankovi ukázat, že nejen on má velmi široké spektrum stylovosti, a že se umí pohybovat v různých vodách. Podmanivá jízda na jednoduché kytarové lince v I Got a Love On My Mind mohla být docela dobrou inspirací pro budoucí sound U2.
Unconditionally Guaranteed možná nedosahuje údernosti a vnitřního napětí Safe as a Milk, ale je podle mne velice kvalitním a velmi přístupným písničkovým albem.
reagovat

stargazer @ 15.03.2021 15:03:24
Další Capitánova deska, která je přístupná poslechem pro širší posluchačskou obec. Z Beefharta si chci poslechnout celou diskografii. Dík za inspiraci a recku.

Gattolino @ 17.03.2021 10:59:42
To Stargazer - ano, určitě je to dobrá deska a hezky se poslouchá. Na následující Bluejeans and Moonbeams jsou už pak některé věci trochu za hranou, ale Unconditionally Guaranteed je čestná a příjemná deska. Stejně jako třeba poněkud syrovější Clear Spot a Spotlight Kid. Přiznávám, že Replicu ani Lick my Decals zatím moc nedávám, ale možná to chce soustředěnější a opakovaný poslech.

Petr_70 @ 17.03.2021 11:19:29
Gattolino:
Souhlasím s tím, co píšeš a "Replicu" taky nedávám..
Mám velmi rád tohle album i následující Bluejeans & Moonbeams.
Za jeho vrchol považuji vedle prvních dvou alb Shiny Beast.

Gattolino @ 17.03.2021 14:50:20
Petr_70 - Díky, na to Shiny Beast se podívám, toto album jsem slyšel kdysi dávno jen "z rychlíku" a prakticky je neznám. Jsem tedy zvědav.

Petr_70 @ 17.03.2021 19:05:53
Podle mne jedno z nejlepších alb sedmé dekády - myslím, že budeš velmi mile překvapen. Je úžasně stylově rozmanité - karibské, latinskoamerické rytmy, francouzský šanson, blues i komplikované instrumentálky...

Mirek Kostlivý @ 18.03.2021 10:56:52
I pro mě je Shiny Beast vrcholem tvorby Captaina Beefhearta. A vedle toho album pokládám za to nejlepší, co vzniklo v 2. polovině 70. let. Skladby měla kapela vyzkoušené již na albu Bat Chain Puller, které nemohlo vyjít pro autorské spory mezi vydavateli, takže ho kapela nahrála po dvou letech v ještě lepším technickém provedení.
Tak neváhat a poslechnout, je to perla perel :-)!

Gattolino @ 20.03.2021 09:43:37
Už jsem ho částečně slyšel a je fakt sakramentsky dobré! Naposlouchám je a napíšu pak případně recku. :-) Díky za doporučení!

northman @ 20.03.2021 10:32:48
Gattolino, poslechni si původní verzi Shiny Beast, které vydala Gail Zappová pod původním názvem Bat Chain Puller. Trochu syrovější provedení.

Gattolino @ 20.03.2021 11:50:13
Díky, zkusím. :-)

Od začátku roku poslouchám s přestávkami všechny desky Dona Van Vlieta s vyjímkou Uconditionally Guaranteed a Bluejeans & Moonbeams. Každou z těchto desek jsem slyšel maximálně třikrát, nyní nemám odvahu si je pouštět. Odkaz na písničku This Is The Day mě navedl k tomu, abych si tohle album pustil. Sám autor kdysi o těchto deskách prohlásil „ta první je roztomilá, ta druhá je opravdový šmejd“ (Melodie 10/1977).

Když posloucháte Lick My Decals Off, Baby, a potom vložíte do přehrávače tohle album, máte dojem, že posloucháte úplně jiného interpreta. Tohle album je plné sladkobolných písniček, které mohl nahrát kdokoliv jiný, třeba Tom Jones. Možná chtěli zapůsobit náladou písní na holky, to věděl snad jen autor. Hrají zde všichni ti, kteří stvořili klenoty jako Trout Mask Replica, Lick My Decals Off, Baby a poslouchatelné Spotlight Kid a Clear Spot. Krátce po vydání těchto dvou desek rozpustil Beefheart skupinu a dal se dohromady se svým spolužákem ze střední a vyrazil s ním na turné, ze kterého vzešla deska Bongo Fury (která se mi líbí), nazpíval první verzi Torture Never Stops a začal pracovat na albu s názvem Bat Chain Puller. Já jsem si po čtyřiceti letech poslechl tohle album , abych mohl konstatovat, že to opět za moc nestojí. Ta písnička This Is The Day je výborná, ale nesnese srovnání třeba s takovou Dropout Boogie.

Když to mám hodnotit, tak za tu jednu skvělou skladbu dvě hvězdy.
reagovat

Mirek Kostlivý @ 12.04.2018 19:28:33
Jenom pro upřesnění. Don kapelu po vydání výše uvedených desek nerozpouští, ale naopak mu hudebníci po této desce odcházejí, aby založili kapelu Mallard.
A marně pátrám v paměti, kolik je v rockové historii kapel, které by v prakticky stejné sestavě dokázaly nahrát tak rozdílné desky. A to porovnání uvedených desek je příkladné - stejní hudebníci a rozdílná hudba. Po těch letech, co jsem nad tím kdysi kroutil hlavou, jak je to možné, to vidím spíše jako další důkaz Donovy geniality: "Dokázal spoluhráče vypracovat k obrazu svému".
A děkuji za jeho další připomenutí, kterých není nikdy dost.

Beefheart a komerce? No, vlastně proč ne. Od něj můžeme čekat cokoli. Asi se nám zamiloval, nebo tak něco.
Ještě první dvě písně nejsou špatné, ale pak je to spíše jedním uchem tam a druhým ven. Happy Love Song se ke konci trochu vzedme k nějakému finále, ale hned jde do fade-outu. Je tu ale docela pěkné ságo, tentokrát nehrané Beefheartem. Závěrečná Peaches je pěkný konec desky.
Nahrát to někdo jiný, tak jistě uspěje. Jenže Magic band se rozpadá, Beefheart zústává sám a na další desku zve studiové hudebníky. A na další desce se přesvědčí, že tudy cesta nevede.
Jednou na intru jsem s Beefheartem vyšokoval spolubydlícího: Nejdříve tohle a pak hned Trout Mask Replica! A s naprostým klidem jsem mu oznámil, že to je ten samý muzikant.
Tak alespoň k tomu se ta deska hodí...Ne, beru ji jako důkaz Beefheartovy všestranosti.
Jo a do sestavy se vrátil Alex St Claire Snouffer, který odešel po druhém albu. Na druhou stranu jsem to při poslechu nezaznamenal. Magic band už tady přestal být originální.
reagovat