northman - @ 06.04.2018 | #

Don Van Vliet alias Captain Beefheart patří již více jak čtyřicet pět let k mým velkým oblíbencům. Jeho písničky jsem si zamiloval hned po poslechu alba Safe As Milk, pak jsem jeho tvorbu sledoval průběžně, tak jak vydával desky.

Doc At Radar Station je jeho předposledním studiovým albem, které vydal na značce Virgin. Když album vyšlo, tak v souvislosti s vydáním alba vyšel poměrně obsáhlý článek v Melodii, nevím, kdo byl autorem, ale to jak ji chválil mě tehdy hodně nalákalo k tomu, abych si ji sehnal. Hned úvodní písnička Hot Head je volným pokračováním písní z Trout Mask Replica, melodií i rytmů je v této skladbě několik, a hlavně jsou naráz a jsou nesouzvučné, jako i hra dvojice kytar. V této a několika dalších hraje mistr na mellotron. Ashtray Heart je píseň v podobném duchu jako Hot Head, parádní kytary a zpěv. Píseň A Carrot Is As Close As A Rabbit Gets To A Diamond je roztomilá lyrická písnička na jeden řádek v akustickém provedení. Následuje pro mě největší pecka alba s názvem Run Paint Run Run, kterou zpívají sborem všichni členové Magic Bandu, tehdy tuším Zdeněk Kluka v Melodii v rubrice Jak já to slyším prohlásil „to je pěkná soda“. Celé album se odehrává v duchu odkazu alb Trout Mask Replica a Lick My Decals Off, Baby, hodně se mi líbí tvrdé skladby Brickbats a Best Batch Yet . Miniatury Telephone a Flavor Bud Living jsou milé, a po nich následuje geniální song Sheriff of Hong Kong, ve kterém hraje John French (Drumbo) na bicí. John French bubnoval na legendárním opusu Trout Mask Replica. Sheriff of Hong Kong byla skladba, která mě zaujala tehdy na první poslech a doposud mě neomrzela.

Co se týká hodnocení, tak pro mě jednoznačně maximum.

northman @ 07.04.2018 03:58:07 | #
Názory na dílo Dona Van Vlieta se mi hodně líbí, zvláště se pobavím při čtení reakcí těch, kterým se jeho tvorba nelíbí. Když začal v roce 1968 vycházet časopis (noviny) s názvem Pop Music Expres, tak v jednom z prvních o Captain Beefheart & His Magic Band napsal Petr Dorůžka „Magic Band tu zní místy jako podivný jug band, někdy jako Pretty Things a v některých skladbách se jim podařily fantastické freak outy, ve skladbě Dropout Boogie se angažovanost Magic Bandu blíží projevu Mothers Of Invention“. To je první zmínka v tisku v komunistickém Československu, dále následovaly pochvalné projevy na jeho dílo v Melodiích č. 10/1976 a v 8/1978, svůj obdiv vyjádřil třeba Jiří Černý ve své nevydané knize Hvězdy světových mikrofonů 2, rozhodně negativní není pohled Petra Cibulky, který vyšel v Jazz bulletinu číslo 21/22 a 23, podobně se o něm zmiňuje Petr Dorůžka v knize Šuplík plný Zappy. Pan Zdeněk Slabý v knize Svět jiné hudby jej rovněž chválí a píše o něm jako autoru a interpretu blues 21. století. Obdivně se ke hře kytaristů Magic Bandu vyjadřuje třeba významný britský kytarista Fred Frith. Tolik zmínky o tvorbě Dona Van Vlieta v tuzemském tisku. Pokud je mi známo pochvalně se o svém spolužáku vyjadřoval i Frank Zappa, který by rád vytvořil dílo, které by se vyrovnalo Trout Mask Replica a záviděl mu, že se mu něco podobného povedlo. Kdo má trochu nadhled, tak se některým názorům zdejších fanoušků musí zasmát.