kamila - @ 28.12.2016 | #

Domácí úkol: recenze na desku Petera Hammilla - In Camera

Téma: démoničnost v hudbě

Postoj: veskrz kladný, ne však za každou cenu

Dobový úryvek: podobná textová poselství, která se nachází například ve skladbě Gog Magog, může vyslechnout pouze šíleně nemocný jedinec, či chovanec psychiatrické léčebny

Vlastní názor: kompozičně mimořádně svérázná deska. Hudební i hlukové stěny vystavěné pomocí několika druhů klávesových nástrojů, vytváří na mnoha místech specifickou atmosféru, těžko zaměnitelnou, nebo podobnou jinému druhu v hudební oblasti. Peterova vokální vyhraněnost často hraničí s dogmatickou představou o tom, jak by měl zpěvákův orální přednes vypadat. Bez větší míry pochopení, někdy i sebezapření, není možné takto, místami silně kakofonickou hudbu vůbec pochopit

Oblíbené písně: "melodický" trojlístek uprostřed: Again, Faint-Heart and the Sermon, The Comet, the Course, the Tail

Druhá strana duše, zrození démona: prostřednictvím (dvojskladby) Gog Magog (In Bromine Chambers)se před našima očima rodí a formuje možná i narůstá skutečné zlo, napsali by určitě náboženští fanatici a horlivý zastánci víry. Hudební zanícenec a obdivovatel Hammillova nadání, si ale nepřipustí podobné demagogické úvahy naštěstí vůbec k tělu.

Výsledek: i depresivní hudba může léčit


Coda: Užívání: doporučeno jen s vysokou obezřetností.

Gattolino @ 06.01.2017 14:29:44 | #
Jako svou trošku do mlýna přidám osobní zkušenost s Peterem Hammilem a potažmo i VDGG. Mnoho let jsem k jeho hudbě přistupoval opatrně a s vědomím, že většina skladeb je těžká a depresivní. Časem jako by se mi postupně odhalovalo něco nesmírně pozitivního a hluboce duchovního v Peterově tvorbě. Těžko asi vykládat například text Goga, ale tuším, že může možná předestírat mnohotvárnost božího bytí a neblahou schopnost člověka podílet se na aktu tvoření negativním způsobem díky nevědomému Egu, zatímco sama nezjevná podstata zůstává zářivá a krásná. Nevím. Vše je jen o dojmech, nicméně si myslím, že v celkovém vyznění je Hammillova hudba něčím, co bych nazval třeba "duchovním expresionismem" nebo "extatickým soulem". A když si vzpomenu na Vision, Wondering nebo My Favourite, to jsou vysloveně duchovní milostné hymny. Rozhodně je však poslouchání jeho hudby nikdy nekončícím dobrodružstvím, byť asi ne bez rizika. Soudě podle setkání na koncertech i několika prohozených slov po skončení mi ovšem Peter připadá jako ohromně milý, laskavý a pozitivní člověk.