kamila - @ 28.12.2016 | #

Domácí úkol: recenze na desku Petera Hammilla - In Camera

Téma: démoničnost v hudbě

Postoj: veskrz kladný, ne však za každou cenu

Dobový úryvek: podobná textová poselství, která se nachází například ve skladbě Gog Magog, může vyslechnout pouze šíleně nemocný jedinec, či chovanec psychiatrické léčebny

Vlastní názor: kompozičně mimořádně svérázná deska. Hudební i hlukové stěny vystavěné pomocí několika druhů klávesových nástrojů, vytváří na mnoha místech specifickou atmosféru, těžko zaměnitelnou, nebo podobnou jinému druhu v hudební oblasti. Peterova vokální vyhraněnost často hraničí s dogmatickou představou o tom, jak by měl zpěvákův orální přednes vypadat. Bez větší míry pochopení, někdy i sebezapření, není možné takto, místami silně kakofonickou hudbu vůbec pochopit

Oblíbené písně: "melodický" trojlístek uprostřed: Again, Faint-Heart and the Sermon, The Comet, the Course, the Tail

Druhá strana duše, zrození démona: prostřednictvím (dvojskladby) Gog Magog (In Bromine Chambers)se před našima očima rodí a formuje možná i narůstá skutečné zlo, napsali by určitě náboženští fanatici a horlivý zastánci víry. Hudební zanícenec a obdivovatel Hammillova nadání, si ale nepřipustí podobné demagogické úvahy naštěstí vůbec k tělu.

Výsledek: i depresivní hudba může léčit


Coda: Užívání: doporučeno jen s vysokou obezřetností.

Ryback @ 20.04.2019 20:06:06 | #
Mno. Pár poněkud kouskovitých poznámek za mě:

Já bych hlavně závěrečnou kompozici zbytečně nedémonizoval.
Je to Hammillův ponor do někoho jiného – ponor spisovatele/autora do postavy, ne do sebe samého. Zajímavě se tomu, jak tomu rozumím i já, přiblížil Gattolino.
Text (klasicky hammillovsky nejednoznačný a zmatený, záměrně) klade více Otázek, než odpovědí. Typický Hammill, Angličan („… myslím, že vše má svou hodnotu, pokud je v tom nejistota…“).
Myslím, si, že Peter Hammill na svých nesčetných albech dokázal, že opravdu není nějaký přiblblý přívrženec Temnoty.
Je to klasický rozpor, na který narážejí spisovatelé (i hudebníci) odjakživa – psaní v 1. osobě jednotného čísla nemusí automaticky znamenat autobiografické psaní. Autory kriminálek také nikdo nepodezírá z vraždění…
Právě z těchto nastíněných důvodů se Hammill nikdy později k podobně pojaté kompozici nevrátil.
Myslím si, že jeden z důvodů, proč si Peter Hammill rozuměl s Peterem Gabrielem je ten, že oba to jsou pozitivně a mírumilovně naladění lidé.
Hammill je jen člověk, který se pokoušel s Van der Graaf Generator „dělat něco velkého“. Když jim ale v roce 1976 někdo načmáral na auto „Hammill je Bůh“, myslíte si, že to Peterovi zalichotilo? Ne.: necítil se privilegovaný/vyvolený v jakémkoli slova smyslu.
Chápu protiargumenty ostatních – „Hammill je prostě depka!“ Mně řada jeho temných textů do dneška vyráží dech:
„V těchto dnech hovořím hlavně ke květinám a ke psům. Veškerý lidský kontakt se jeví jako bolestivý, riskantní, zvláštní. Takže nepřestávám hrát si na boha ve svém vlastním vesmíru.“ – World record, 1976, VdGG, pro příklad. Jeden z mnoha, mnoha příkladů.
Skvělý text, se kterým se někteří lidé dokáží ztotožnit. Existenciální filozofie a prokletá poezie smíchaná se zmatenou originalitou à la Peter Hammill. Rozhovory s ním v té době stály také za to. V roce 1977 jeden novinář podotkl, že je těžké Petera reprodukovat, protože se vyjadřoval způsobem, pro který neměla (nemají) interpunkční znaménka vyjádření :-) . Nadpis jednoho článku z té doby dokonce zněl: Skončí Peter Hammill jako šílenec?

Ale tak nějak nemám problém cítit, myslet si a věřit, že to, že je Hammill pozitivně naladěný člověk (a v reálu navíc naprosto netajemný fanda sportu), se Nevylučuje s tím, co nám občas předkládá ve své tvorbě.

Běží mi teď v hlavě zrychlený film – všechny rozhovory s Hammillem, které jsem odchytil čtené, na videokazetě, na ytb atd. a mám silný dojem, že Peter Hammill bere život jako fascinující dar, ke kterému má tendenci se živě vyjadřovat, byť v různých „maskách“. Mimochodem Hugh Banton na to má podobný názor (jak je Peter Hammill posedlý tvorbou), takže se nemyslím, že mé pocity by byly nějak mimózní.