Reakce na recenzi:

Snake - @ 04.12.2014

S hodnocením téhle desky je to po čertech těžké.

Focus sedmdesátých let miluji, ale ani na jejich současnou tvorbu nedívám se skrz prsty. Placku Focus 8 považuji za vydařenou a proto jsem docela nedávno zařadil do sbírky i následující Focus 9 / New Skin. První potěšení mi připravil pohled na line - up, krom nepostradatelného van Leera se tu objevuje i bubeník Pierre van der Linden, který účinkoval už na legendárních albech Moving Waves, Focus III, Live at the Rainbow a koneckonců i Ship of Memories. Cédéčko nabízí 13 skladeb a téměř sedmdesát minut hudby, ale právě v té natažené stopáži vidím jediný a docela zásadní kámen úrazu. I při vší úctě k této holandské prog rockové legendě se při takové náloži celkem logicky mezi povedené skladby nacpou i nepodarky, sem tam se objeví hluché místo a chvíle strávená poslechem cd se tak pro někoho může stát nesnesitelně dlouhou. Trocha nůžek a síto by albu - myslím - jenom prospělo.

Lepší začátek, než skladbu Black Beauty si snad v tomhle případě ani neumím představit. Pochopitelně se jedná o remake písničky z debutu In And Out Of Focus, ale ta melodie je prostě okouzlující, palec nahoru. Focus 7 je první z mnoha "plíživých" dumek. Varhany, kytárka, flétnička, načechrané jazzové bicí, pohoda. Jenže s přibývajícími minutami se do skladeb podobného charakteru vkrádá tak trochu nuda... Leč tady jsme ještě na začátku a přichází skladba č.3, má oblíbená Hurkey Turkey 2. Důrazný, téměř hard rockový úvod, výborná melodie a když najednou a bez varování van Leer spustí Mozartovo Rondo alla Turca, jdu do kolen. Jeho vokální doprovod pak opravdu připomíná hudrání vzteklého krocana. Skladba s trochu krkolomým názvem Sylvia´s Stepson - Ubatuba jako by navazovala na Focus 7. Opět plíživá plavba a všeobjímající kytarové sólo, ale nechybí ani krátký energický lauf s van Leerovým "ubatuba" brbláním. První pětku uzavírá vzrušující palba Niels´ Skin. Tady cítím silnou příchuť alb ze sedmdesátých let, ve skladbě objevují se některé důverně známé motivy a Pierre van der Linden dokazuje, že neztratil nic ze svého bubenického kumštu.

Jedinou skutečnou písničkou na desce je Just Like Eddy, s vokálem hostujícího Jo De Roecka. Refrén je fajn a skladbu dovedl bych si představit v repertoáru např. takových Mr. Big, ale na desce Focus mi to moc nepasuje. Radost mi dělá spíš další z energičtějších a odvázanějších skladbiček, sedmička Aya-Yuppie-Hippie-Yee. Skvělá melodie, instrumentální mistrovství a specifický van Leerův vokální projev, takhle si představuji Focus jedenadvacátého století. Asi nepřekvapí, že Focus 9 je další z řady pomalých skladeb a tady už by se to opravdu mohlo začít i někomu zajídat. Aspoň mě přijde fakt nezajímavá, těch osm minut nekřesťansky dlouhých a tak celkem netrpělivě očekávám další rozjuchaný kousek, Curtain Call. S parádní flétnou. Druhou pětku končí Óda na Venuši, Ode to Venus. Ó bóže, ó bóže. Další slimáčí tempo, pohoda, Niels van der Steenhoven je výborný kytarista, ale je to...docela nůďo... Jak se tomu říká? Elevators Music ?

Podobně rozvláčně začíná i European Rap(sody), ale ta se naštěstí brzy rozjede a častuška - textově primitivní popěvek s chytlavou melodií - rozveselí snad každého morouse. Velmi zajímavý je i vokální doprovod, kdy do pěkného a pompézního hudebního podkladu van Leer recituje, deklamuje, - rapuje? :) - názvy snad všech zásadních skladeb, které s Focus nahrál. Předposlední Pim je hravá a neposedná, s velice chytlavou melodií a konečně na samotný závěr si pro nás "Fokusáci" připravili cajdák It Takes 2 2 Tango. Zprvu trochu tupý a fádní, ale tango na konci matný dojem aspoň trochu vylepší.

Hm. Tři, čtyři skladby vyhodit, něco málo zkrátit a mohlo by to být skvělé album. Takhle je - "jenom" - dobré. Pro fanoušky těchto holanďanů vítaný přírůstek, ale těm, co by chtěli s Focus teprve začít, bych doporučil spíš některou z desek ze sedmdesátých let. Jmenovitě Moving Waves, Focus III, nebo Hamburger Concerto.

3,5