Reakce na recenzi:

horyna - @ 03.05.2016

Somewhere Else patřila mezi první vlaštovky této art rockové veličiny jež přistály v mém hájemství, že to byla láska na první poslech není nutno zmiňovat a jejím přičiněním začal u mne okamžitý humbuk shánění všeho dostupného okolo kapely. Posléze jsem přišel na to, že v těsném předvoji nachází se ještě slovutnější alba této party, ale toto není na pořadu dne, dnes se vydám po stopách právě této kolekce deseti ojedinělých písni, kde každá z nich má své pevné místo a "trpí" jedinečností okamžiku.

Tlumené údery bicích a kytar otevírají vstupní The Other Half- zvuková stěna ležící mezi skupinou a posluchčem, je prolomena až něžným klavírem v doprovodu basového podkladu, Rothery vkládá svá sóla a Hogarth se nezapře v silně expresivním přednesu.
See It Like A Baby- určitou hitovost tomuto songu umožňuje subtilní klávesová hra, částečná kytarová ozvěna a volně padající tóny ezoterickou atmosférou, vroucný refrén stupňuje napětí a pomalu nás přivádí do stavu bez tíže, ocenit zde musíme i parádní kytarové sólo a matový Stevův hlásek v závěru.
Thank You, Whoever You Are- klavírní melodie a fantastický vokál unáší duše romantiků na perutích smyslnosti a vjemových alegorických motivů v časech jarních sychravých rán i květenou vonících večerů.
Most Toys- koketérie s elekto prodem soudobé hudby je zde na snadě, jedná se o jednu z nejmodernějších skladeb kapely vůbec.
Somewhere Else- obrací kormidlo o 180 stupňů nazpět a nutí nás přijmout fakt, že poloha nastolena předchozí skladbou, je tou jedinou správnou pro kapelu i její věrné, píseň jí ne nepodobná, Rothery klouže po hmatníku za pomoci slide, niternost songu navíc umocňuje do výšek položený Hogarthův vokál, v půli skladba přechází do futuristištější polohy, finále se snaží vyzdvihnout katarzní účinek.
Voice From The Past- další mistrně vyvedená, suverenní kompozice, plna hledačství nových poloh, postupů a emocí, které z muziky prýští a derou se na povrch, její obsah plně útočí na smyslovou soustavu až v dalším plánu, o to intenzivněji.
Jeden z vrcholů desky zde prezentuje píseň No Such Thing- efektem hnaný vokál, samplové zabarvení, akustické vybrnkávání, perkuse a rumba koule spolu vytváří onu mimořádně kreativně zvládnutou "novou" skladbu, člověk nestačí žasnout, kolik citu a dojemna jde do muziky napresovat.
The Wound- se pokouší za každou cenu vyrvat z okovů o kterých si myslí že by jí mohli svírat, akustický běh a "okrajový" riff se v tom snaží býti nápomocny, Ian Mosley tu svými přechody přetváří tento boj do skutečné roviny, ovšem nenadálý zlomový okamžik písně přetransformuje do zcela jné roviny, její zprvu vítězný boj, zde zabředává do stále více zasmušilejší podoby než se zprvu mohlo zdát.
Ponurá, bolestně teskná je The Last Century For Man- kapela posouvá svůj melancholicko stylový emoční zápas na vrchol, song o kterém se nesluší vyprávět, musí se zkrátka prožít.
Faith- španělka v jedné pozici s vokální strukturou jedince zprvu jen žalostně pláče, aby se s příchodem perkusí a další paletou zvuků rozezněla a otevřela do zcela mimořádné krásy.

Melancholie a pocity převtěleny do této sbírky, jsou z posluchače postupně odebrány, vyždímány, až zbude citová troska, ovšem s takovou krásou a ohleduplností, že to chci prožít zase znovu. Copak tedy mohu jinak, u takto srdeční záležitosti, nikdy!!!