Ryback - @ 16.08.2007 | #

Petera Hammilla mám moc rád, nejsem ale na druhou stranu nekritickým obdivovatelem jeho rozsáhlého díla, které vstřebávám od roku 1992. Naštěstí jeho tzv. slabší chvilky se dají spočítat na prstech jedné ruky, což je vzhledem k jeho desítkám vydaných alb (+ dvě knihy básní a povídek) víc než slušný úspěch.

Jak tohle album charakterizovat?
Upřímně řečeno - děs a hrůza, šílené „eightees“ bicí, pro mě osobně prostě veliké zklamání. Jen tři skladby ční nad tímto pop-rockovým podprůměrem, úvodní Hemlock, Time to Burn a The Play´s the Thing. Poslední jmenovaná jako by vypadla z Hammillova úžasného, předchozího, na klávesách postaveného alba „And Close as This“. Jaký to rozdíl! „And Close as This“ a „In a Foreign Town“! Plzeňské pivo vedle laciného výplachu pivních trubek…

Když jsem si počátkem devadesátých let toto CD půjčil v jedné CD půjčovně, měli v katalogu nabízených CD u tohoto alba uvedený omylem rok 1968 (místo 1988). Jak já se na to album těšil, i když mi bylo divné, že o žádném Hammillově albu z roku 1968 nevím! To bylo panečku překvápko, když jsem se oddal poslechu alba a během první písně zaregistroval (pln údivu, pochyb a předtuch) na zadní straně CD rok 1988!

Album doporučuju jen těm, kteří musí mít Hammilla kompletního!
„Hammillem nepolíbené“ odkazuju na zlatá sedmdesátá léta… Nebo na jeho (zatím) posledních deset let… Samozřejmě na cokoli od Van der Graaf Generator…

P.S. Ano, každý má své slabší chvilky. Jenže třeba u Bowieho „Let´s Dance“ musím objektivně uznat, že se jedná alespoň o kvalitní pop, ale „In a Foreign Town“… Kazetu, na které jsem měl toto album nahrané, jsem před pár lety vyhodil do koše se smetím...

Filozof @ 17.08.2007 10:38:06 | #
Mirek kostlivý
Díky za reakci. "Počátek Rocku" chápu. Většina lidí to má takhle.
(mimochodem Rock Around The Clock byla nahrána o něco dříve, vyšla už v roce 1954 - téměř bez povšimnutí. Proslavila se až filmovou verzí.)

Ad Blues - chápu. Mimochodem první nahrávky černochů jsou o něco starší, než si myslíš. To ale není podstatné.

Ad řady desek - viz dříve. Například já mám 40 řadových CD Elvise a i když jsou všechna skvělá, je to proto, že jsem nekupoval ta slabá, kterými to prokládal (celkem má 56 řadových alb u RCA). Zappa je případ sám pro sebe - je otázkou, zda nazvat vynikajícím něco, co se v praxi nedá poslouchat. RS podle mne velmi klesli v kvalitě na začátku 70tých let a i ve zlatém období měli poklesky.
Sám mám tu zkušenost, že naprostá většina skupin/interpretů má skvělých prvních 3 - 6 desek. Chtěl jsem jen napsa, že přes to vše zůstává nemálo (v absolutním měřítku) skupin, které mají skvělá celá období. Čili jsem mírně nesouhlasil s Tvojí formulací tak, jak byla napsána.

Ještě dodatek - pro nás, kteří se zajímáme o RnR, RnB a Blues - je základní povědomost o kontinuitě hudby v oblasti. RnB ze čtyřicátých let je naprosto totožné s RnR, čili hudebně klást nějaký zlom na začátek RnR není vlastně opodstatněné. Sociologicky (z hlediska bělocha) však ano.