EasyRocker - @ 10.03.2011 | #

Těžko říct, jaký obrovský kus odvahy museli tito výjimeční vizionáři ve druhé polovině 80. let sebrat, aby počínaje Killing Technology s pravidelnou kadencí obdarovávali fanoušky v rámci metalu zcela jedinečnými díly, v jejichž vyznění se jim nikdo dodnes ani nepřiblížil. Nothingface bylo vyvrcholením tohoto procesu v 80. letech a spousta ortodoxních metalistů v té době nad kapelou definitivně zlomila hůl, ale to už je zkrátka úděl těch výjimečných... Toto dílo lze označit za thrash metalové již jen s notnou dávkou fantazie; je to unikátní syntéza posledních zbytků tohoto stylu, kosmické atmosféry a prvků progresívního rocku - legendárním Pink Floyd zde kapela (nikoli poprvé) vzdala poctu coverem hymny Astronomy Domine z jejich debutového alba. Především vokál Snakeho a kytara Piggyho jsou dvěma nosnými pilíři - každý z nich užívá svůj nástroj zcela unikátním způsobem, rozpoznatelným po několika momentech. Přes značnou progresivitu, která se zejména ve středu alba může zdát až neprostupná, vynikají i další hity - jednoznačně hned první The Unknown Knows, Nothingface, Pre-Ignition a Into My Hypercube. Dejte však určitě šanci i zbytku alba, odhalí vám své půvaby už po řadě poslechů, jako tomu bylo před léty i u mě. Marně budete hledat v tomto žánru kapelu, která by hrála obdobně, a Nothingface je jedním z jejích nejzásadnějších zářezů.

@ 11.03.2011 08:19:38 | #
Asi bych si měl tu trilogii poslechnout.
Koncem 80. let jsem viděl klip z jedné z těch desek na videokompilaci Kerrang!. Vypadalo a znělo to hodně zajímavě, ale nedonutilo mě to po Voivod usilovněji pátrat.
Přesto mi tenhle zážitek uvízl v paměti a když v roce 1993 vyšlo album The Outer Limits, nadšená recenze ve Sparku spolu s dobře vypadajícím obalem mě přiměla si tu desku alespoň nahrát.
Měl jsem ji pak na kazetě společně s Downward Spiral od Nine Inch Nails ještě hodně dlouho, ale přiznám se, že to bylo hlavně kvůli těm NIN, kteří mi tehdy zněli líp (taky si to kvůli NIN ode mě kdekdo půjčoval :-).
Z The Outer Limits mi v paměti uvízla snad jen ta coververze Pink Floyd, která mi tam tehdy zněla daleko nejlíp (ani nevím, jestli jsem někdy slyšel originál od PF). Jinak jsem to album teda moc nedocenil a na Voivod jsem postupně zapomínal.
Ale propagace na Progboardu zase jednou udělala své a přemýšlím, že bych to s touhle kapelou ještě zkusil. Minimálně tedy tu trilogii plus Angel Rat.
Akorát nezaručuju, že na kombinaci thrash metalu a prog rocku (jak jsem zjednodušeně pochopil styl Voivod) budu mít zrovna já buňky. Sci-fi tématika a zmiňovaná divnost by to možná mohly zachránit... uvidíme.