horyna - @ 25.08.2016 | #

Posilněn včerejším parádním cyklovýletem ve společnosti Hemisfér, jakobych ještě ráno cítil nějaké jeho promile kolovat v krvi. Beru do rukou mp3-ku a z hd-éčka tam liju album s jasnou vizí, hady a šípy, doufaje ve stejně mocný, ne-li ještě silnější prožitek.
Je krásný den, slunce svítí, ale ještě ne příliš, pocit chladných podzimních rán se protlačuje srpnovým dopolenem a já na dětskou sedačku připoutávám naše malý zlatíčko a pomalu mířím vstříc přírodě, dobrodružství a hlavně romantické cyklovyjížďce ve společnosti milovaného synátora a milovaných Rush. Volba alba trvala jen chvíli, že to budou opět Rush, se po včerejšku vlastně nutilo samo a proč zrovinka tahle deska? Za prvé jsem ji dlouho neslyšel, za druhé ji zbožňuji a za třetí jsem chtěl ochutnat plod z druhé strany jejich kariéry.

Dlouhých pět let jsme museli čekat na toto "návratové" album, jež vysunulo kanaďany opět na špici progresivního Olympu a trůn velikášství (míněno v dobrém). Zklamání z Vapor Trails bylo v době vydání obrovské, za ta léta se můj posudek na něj přeci obrousil a častým posloucháním jsem ho nakonec přijal pod svá bedra a až na pár pasáží ho nejen že akceptuji, ale vlastně i obdivuji. Všichni, kdo se o Rush trochu zajímají, vědí, v jakém stavu se tenkrát kapela nacházela a především Neil zažíval v soukromém životě hodně krušné chvíle. Ale to sem teď nepatří, věnovat se chci tomuto arcidílu, v jehož společnosti jsem dnes zažil opravdu krásnou hodinku.

Vynikající prog rockový útok písní Far Cry- se povedl dokonale, našlapaná pecka s několika stopamy Alexových kytar a zvláštním chorusovým tajemnem, okamžitě ukazuje kam Rush točí stylové kormidlo. Špičkový song.
Následující písně Armor And Sword (opět vynikající především aranžérsky-kytarová práce), Workin' Them Angels, tisíce kytar v The Larger Bowl (A Pantoum), nebo dusná pátá Spindrift (že to ale Geddymu pořád zpívá na jedničku), všechny čerpají sílu a progresivního ducha let minulých, třeba zrovinka alba Counterparts, melodie Roll the Bones i muzikálnost Moving Pictures. Opravdu, pánové za sebou nechávají syrové a melancholicky rozervané vzpomínky Vapor... i (popovější) přístupnější melodiku Test... a ze své minulosti si berou to nejlepší, opatřují to současným zvukem, novými postupy i neutuchající dravou energií.

Zvláštní kapitolou jsou pak 3! instrumentální skladby dodané na toto album. Už z minulosti mám moc rád instru čísla na Roll, Counterparts, nebo Moving. Ovšem tam byla vždy nevokální píseň jedna, tady pánové vytasili silný kalibr, tři mimořádně povedené skladby dokonalé instrumentace a originálního záběru.
První z nich je položka číslo šest- The Main Monkey Business a i když v ní vyniká celé osazenstvo, vnitřeně nějak cítím že je to především Neilova bubenická exhibice, dostávající skladbu do vysokých obrátek a vydolovávající z jejího nitra prudké emocionální pnutí. Doprovázejí ji fantastické sóla a geniální basový tep, prostě skvost a hluboká poklona všem!!!
Historicky oděna, je z kraje bluesová záležitost The Way The Wind Blows- se skvělými riffy i španělkovými přerody, takhle zní pravé a moderní progresivní dílo.
Country dotyk s jižanskou vůní, pro někoho možná drsný kanadský venkov, přiváží Alexova instrumentální věc Hope.
Laťka dolů nepadá ani náhodou, silné melodie a čistá aranžérská dokonalost ve Faithless, či Bravest Face (Leifeson to tu táhne napříč styly) pokračuje. Nebes se poté dotýká dvanáctá Good News First- mystická eskapáda akustických akordů, kompozičně prodchnuta artovým duchem léty vytvářeného profesionálního nadhledu.
A že si polívčičku v instrumentální akrobacii přihřeje i Geddy, je zřejmé z jeho dechberoucí techniky doprovázející píseň Malignant Narcissism- mou velice oblíbenou, kde pan bassman opět nechává za zády naprostou většinu svých konkurentů.
Rozlučka We Hold On- představuje kapelu v maximálně kreativním rozpoložení spojeném s celým tímto albem, prostě jízda jak se patří.


A proto díky pánové, díky vám za stvoření tohoto mimořádného díla, které dokáže do mého srdce propašovat tolik lásky a vřelých intenzivních pocitů. Miluji Rush!!!

vmagistr @ 25.08.2016 14:11:22 | #
Přidám taky svůj názor na věc.

Nejde mi o to, že jsi to či ono album zhodnotil tak, jak jsi ho zhodnotil - to je vždycky věc osobního názoru. Ale systém, jakým tu hodnotíš (líbí se mi to = buch tam 5 hvězdiček a v recenzi desetkrát zmíním, jak je ta hudba skvělá, nadčasová a neopakovatelná), je dost problematický.

Představ si totiž například, že sem na progboard dorazí někdo, kdo se v rockové hudbě zas tolik neorientuje a začne si postupně s pomocí zdejších recenzí dělat obrázek o tom, jaká alba a interpreti jsou pro hlubší proniknutí do daného žánru vhodní. Jak mu pak pomůže, že 80% hodnocených alb (tak to totiž zhruba vychází u Tebou přidaných recenzí) je vychváleno do nebes s maximálním počtem hvězdiček? Výpovědní hodnota toho všeho bude najednou nulová.

Opravdu se potřebujeme na progboardu za každé maximální hodnocení navzájem poplácávat po zádech, jakou že to posloucháme skvělou muziku? Ta nahrávka fakt nedostane lepru, když zmíníme, že se nám na ní něco nelíbí...