Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 01.05.2007

A je to tady! Nadšená obec fanoušků, rozmazlená strhujícím blues-rockovým tornádem jedničky a k zemi došlápnutým pedálem neuvěřitelné dvojky čeká, zda kapela udrží nastoupené strmé tempo. Co dál?
Překvapením se stává posun k akustičtějšímu zvuku, aniž kapela polevila ve své energii. Na albu se prosazují nové zvukové možnosti a subtilnější, hravější a náladovější polohy, které dokazují ještě větší stylový záběr a kompoziční schopnosti, než si kdokoliv troufl předpokládat. Mimo skladeb, pomalu ale jistě vytvářejících nezaměnitelnou zeppelinovskou pečeť, jako jsou úvodní vikingský útok Immigrant Song nebo melodramatické megablues šepotů a výkřiků Since I´ve Been Lovin´you, jsou zde bizarní hádankovité hříčky jako Friends, nespoutané a nenapodobitelné jásavě strunné úlitby hudebním bohům jako Celebration Day nebo uhrančivě šlapavá Bron-Y-Aur-Stomp s Jimmyho kytarovým eskamotérstvím.
K oprášeným starším, přesto fascinujícím skladbám patří Pageova čtyřhlasá kytarová květina Tangerine z časů Yardbirds, Plant má jeden ze svých nejkrásnějších textů v osudové a dojemné nádheře That´s The Way, podle mne asi jedné z nejkrásnějších skladeb Led Zeppelin vůbec. Otvírák druhé strany, tradicionál Gallow´s Pole, stejně jako Babe I´m Gonna Leave You z jedničky, je srdceryvné hudební drama, které Zeppelini přetavili do zcela jiného kovu, trochu do zlata a trochu do břitkého železa. Nálada jak ze starých Bergmanových filmů, středověk, vojenské bubny a opojení. Kontinuitu s rachotivými palbami minulých alb udržuje v novém hávu Bonhamem rozparáděná Out On The Tiles. Závěrečná poklona Roy Harperovi je jen bootleneckem opředený starý tradicionál, ale završuje tuto vpravdě legendární desku ukázkou Pageovy kytarové virtuozity. A obal? Opět něco, co zde dosud nebylo.