Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 01.05.2007

Album, sestavené ze starších skladeb (nechce se říci "odpadu" z minulých třech alb, protože za ten odpad by jiné kapely platily zlatem) a nových kusů, vyzrálých a útočně se ženoucích vpřed po nádherné stagnaci LZ IV. a odlehčeném experimentálním Houses, je grandiózní dílo, těžící ze všeho uplynulého a obohacující tuto melanž novou inspirací a novým hudebním ohněm. Dvojalbum má oproti předchůdci kompaktní, sevřený, hutný a jednoznačný sound, je ve své sdílnosti úsporně strohé, bez zbytečných manýr, a úderné, monumentální a přitom rozevláté a odvázané. Spontánností se blíží slavné LZ 1. Hymnické skladby Custard Pie a The Rover se nesou na hrdých a majestátných riffech, Plant opustil svůj zjemnělý projev a šel do toho jako pravý drsný rocker. Koncertním bonbónkem, jakoby ekvivalentem někdejšího mnohofasetového hrubého diamantu Dazed And Confused, je tradicionál In My Time of Dying, extatická záležitost umožňující maximální improvizace čtyř mistrů na hranici lidských možností. Ohromným skokem vpřed do neznáma je opus Kashmir, Plantova nejoblíbenější skladba, s orientálně kosmickou melodikou, inspirovaná cestou do Maroka. Podobně "veliká" věc otevírá druhou stranu alba, uvádějící sérii kratších, komornějších čísel, z nichž jsou pro mne nejúchvatnější emotivní skladba Down by The Seaside a stylově čistá najazzlá rockůvka Night Flight. Hutný závěr Sick Again už nese zvuk a náladu budoucího virtuozního alba Presence. Ale tohle, to se opravdu povedlo!