Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 29.04.2007

Presence mi zprvu připadala trochu monotónní, nemelodická a jednobarevná, strohá a snad i nudná. Přesto jsem si ji mohl pouštět znovu a znovu, obzvláště úvodní "opus magnum", který rozhodně nelze poslouchat jako pozadí při práci, protože jeho nesmírně nervózní a natlakovaná, o překot se ženoucí atmosféra, by se stala jen rušivým rámusem. Zaposlouchá-li se člověk pozorně, najde jednu z nejobtížnějších a nejnáročnějších Jimmyho kytarových her, kdy hraje doprovod prakticky v jednom gigantickém a zběsilém sólu. A Robertův osudový křik "mighty arms of Atlas hold the heaven from the earth" je křik antického hrdiny šplhajícího k vrcholu Olympu, je to neskutečně inspirující a vizuálně hutná záležitost. Na rozdíl od Houses of the Holy, bezstarostné na pláži tančící radostné a uvolněné desky, kde se všichni vyřádili, je Presence naopak plná stresujícího napětí, dušených a vzápětí stříkajících emocí, a nejspíše to celé jede převážně pod Jimmyho taktovkou, i když všichni vydávají ze sebe to nejlepší. Presence přináší v dalších skladbách skvostnou přehlídku nemelodických riffů, které svým bluesovým kořenům už dávno řekly sbohem, nádherná je například Royal Orleans. Co se týče hudebnické virtuozity, kapela zde opravdu slovy úvodní písně doslova "podpírá nebesa". Napětí, které se musí proposlouchat do konce, opadne a rozplyne se v poklidné zátočině dlouhého rozvolněného blues, které udělá za celým albem důstojnou tečku. Jak vidno, Zeppelinům se podaří vše, čeho se dotknou, a to v jakémkoliv rozpoložení. Album možná není takový samozřejmý a sebevědomý skvost jako předchozí dvojalbum, ale určitě je jeho logickým rozvinutím a vyústěním, a stojí za opakovaný poslech.