Reakce na recenzi:

luk63 - @ 03.07.2011

Dnešní malá polemika s Petrem Gratiasem na téma Coda a toto album mě vyprovokovala k tomu si In Through The Out Door po čase pustit. Poslech mi potvrdil, že můj postoj k této desce je po léta stabilizovaný. Osobně si myslím, že jestli Led Zep prodělali nějakou tvůrčí krizi, tak to bylo už dříve a projevila se (po šesti skvostných titulech) na Presenci. Na recenzované desce se naopak giganti hardrocku nadechovali k dalším výborným výkonům, na něž ale kvůli smrti Johna Bonhama už nedošlo. A protože Coda je jenom jakýsi ´slitek zbytků´, považuji toto album za poslední regulérní.

Z dáli se přibližuje smyčcem hraná kytara, do níž po minutě zazní: In The Evening a následuje valivý zvonivý kytarový riff. Plnohodnotná zeppelinovská těžkotonážní hardrocková skladba ve středním tempu působivě otvírá album.

Skotačivá South Bound Saurez je postavená na klavíru, který udává rytmus a mírně upozaďuje Planta. Jakoby ze závětří zní kytara a potom se vetře do popředí milým sólem, po kterém se vše vrací do původního tvaru a po dvou minutách se ztrácí ve fade outu.

Fool In The Rain charakterizuje latinský rytmus, kterého se čtveřice chopila opět po svém a který se ve střední části trochu zblázní. Ale nevymkne se Bonhamovi z rukou :-)

Hot Dog je vyjádření sympatií kapely k rockabilly a zde sympaticky nepatřičně vyčnívá.

Carouselambra je na desce nejdelší a možná na někoho působí trochu ´nekonečně´. Hlavní motiv se nese celou její délkou a dominující klávesy s rytmikou celou skladbu ženou vpřed. Trochu v jejich stínu je zde kytara, která se ale zřetelně ujme slova v pomalé střední pasáži.

Na koncertech v 84. roce zpívala Hudba Praha v písni Čau amore kromě jiného: "...Byla to žhavá noc, takových není moc, potmě hrálo rádio: All Of My Love..." jako narážku právě na intimní píseň s Jonesovým nápaditým klávesovým sólem do kterého je vkomponována něžná akustická kytara. All My Love je opravdu krásný oplodňovák - pánové Ambrož a spol. jistě potvrdí :-)

I'm Gonna Crawl je další pomalá a zdánlivě klidná věc s říznou kytarou včetně mistrovského sóla a skvělým vypjatým zpěvem. Hodně povedená tečka...

Led Zeppelin nikdy nebyla čistě hardrocková kapela. Např. její počátky byly silně ovlivněneny blues a britská čtveřice si nedělala vrásky ani s vykrádáním slavných černých bluesmanů. Později se Plant s Pagem shlédli ve folku a tak na třetím albu je zase hodně akustických prvků. I zde se chtěli LZ vymanit ze zaběhnutých hard rockových klišé, možná i proto že doba už byla nakloněna jiným žánrům, a udělali to zase po svém - vstřebali různé soudobé hudební vlivy včetně popu a new wave a začlenili do své hudby možnosti syntezátorů. Podle mě povedeně minimálně natolik, abych hodnotil čtyřmi hvězdičkami.