Cossack - @ 12.02.2014 | #

Poslední studiová nahrávka přeslavného kvartetu, jedné z nejvýznamnějších skupin konce 60. a hlavně celých 70. let, stylotvorných a inspirujících LED ZEPPELIN.

Jako vše, co za něco stojí, rozděluje příznivce kapely na dva tábory – na jedné straně jsou ti, kteří album zatracují, a na straně druhé ti „nekritičtí”, kdož ho velebí.
Vzhledem k tomu, že sice mám LED ZEPPELIN rád, ale mnohem víc se mi líbí DEEP PURPLE (Mk II) a ještě víc BLACK SABBATH, nemyslím, že bych mezi ty „nekritické” patřil. Přesto mohu prohlásit, že s touto nahrávkou nemám nejmenší problém, naopak, že se mi líbí, a to čím dál tím víc.
Skupina se na ní zase o kus posunula – asi nejvýrazněji v aranžmá, i když nejen tam – a upřímně mě překvapuje tolik údivu nad odlišností alba od ostatních, protože tento spolek měl každé album jiné, než bylo to předešlé. Někdy více, jindy méně, ale vždycky!

Od úvodní In The Evening, přes Fool In The Rain a Carouselambra, až po závěrečnou I’m Gonna Crawl, se pořád něco děje, jeden nápad střídá druhý, melodie melodii; pestrá a chytlavá muzika, která je však naprosto netuctová a zajímavá.
K mým velmi oblíbeným od počátku patřila „popová” All My Love, ovšem ani žádná ze zbylé šestice není průměrná, natožpak podprůměrná. Mistrovské dílo… A že je víc do popu? Vůbec nevadí, neboť jde o pop par excellence! A škatulku rock beztak zcela neopouští…

Nejde se také nezmínit o „vymazlenosti” obalu… Šest verzí (označených na hřbetě písmeny A – F) s různými záběry téže barové scenérie, jež ukrývá papírový přebal, aby kupující netušil, kterou z nich kupuje, dále šedivý vnitřní obal s „kouzelným inkoustem”, po jehož navlhčení se obrázek zbarví, to jsou věci dnes již nevídané; o ty jsou „cédéčkáři” ochuzeni.

Jasných pět hvězd navzdory tomu, že bezejmenná „čtyřka” a hned po ní eponymní debut zůstávají nadále mé nejoblíbenější opusy diskografie LED ZEPPELIN.

stejk @ 31.07.2015 10:10:25 | #
Rád se přidávám ke všem, kteří fandí tvorbě Led Zeppelin jako celku. Jasné je, že každý může mít nějakou skladbu tzv. srdcovku- tu já mám na každém albu, například hudební orgasmus mě postihuje vždy při sóle v Achillovi na Presence...Stejně tak mám podobné vrcholky právě na zmiňované Through.. a to vždy , když se začne rozvíjet a košatět sólo v All My Love. Tento nádherný hudební nápad hraje patrně Jones na syntezátor a mně připomíná barokní motivy Bachovy a Telemannovy, holt kluci zeppelinští vždy překvapovali svou nápaditostí a obrovským harmonickým přehledem a potencionálem. Mně toto album jen trochu vadilo a vadí dodnes mírnou zvukovou nedokonalostí, připadá mi, že předešlé desky jsou nahrány s mnohem větší dynamikou ve studiovém zpracování.