Cossack - @ 12.02.2014 | #

Poslední studiová nahrávka přeslavného kvartetu, jedné z nejvýznamnějších skupin konce 60. a hlavně celých 70. let, stylotvorných a inspirujících LED ZEPPELIN.

Jako vše, co za něco stojí, rozděluje příznivce kapely na dva tábory – na jedné straně jsou ti, kteří album zatracují, a na straně druhé ti „nekritičtí”, kdož ho velebí.
Vzhledem k tomu, že sice mám LED ZEPPELIN rád, ale mnohem víc se mi líbí DEEP PURPLE (Mk II) a ještě víc BLACK SABBATH, nemyslím, že bych mezi ty „nekritické” patřil. Přesto mohu prohlásit, že s touto nahrávkou nemám nejmenší problém, naopak, že se mi líbí, a to čím dál tím víc.
Skupina se na ní zase o kus posunula – asi nejvýrazněji v aranžmá, i když nejen tam – a upřímně mě překvapuje tolik údivu nad odlišností alba od ostatních, protože tento spolek měl každé album jiné, než bylo to předešlé. Někdy více, jindy méně, ale vždycky!

Od úvodní In The Evening, přes Fool In The Rain a Carouselambra, až po závěrečnou I’m Gonna Crawl, se pořád něco děje, jeden nápad střídá druhý, melodie melodii; pestrá a chytlavá muzika, která je však naprosto netuctová a zajímavá.
K mým velmi oblíbeným od počátku patřila „popová” All My Love, ovšem ani žádná ze zbylé šestice není průměrná, natožpak podprůměrná. Mistrovské dílo… A že je víc do popu? Vůbec nevadí, neboť jde o pop par excellence! A škatulku rock beztak zcela neopouští…

Nejde se také nezmínit o „vymazlenosti” obalu… Šest verzí (označených na hřbetě písmeny A – F) s různými záběry téže barové scenérie, jež ukrývá papírový přebal, aby kupující netušil, kterou z nich kupuje, dále šedivý vnitřní obal s „kouzelným inkoustem”, po jehož navlhčení se obrázek zbarví, to jsou věci dnes již nevídané; o ty jsou „cédéčkáři” ochuzeni.

Jasných pět hvězd navzdory tomu, že bezejmenná „čtyřka” a hned po ní eponymní debut zůstávají nadále mé nejoblíbenější opusy diskografie LED ZEPPELIN.

aselzesarp @ 06.08.2015 09:44:36 | #
Bohužel toto album se nedá brát jako jeden celek s předchozími alby. Presence ještě uznávám, tam je sice tlačil čas, neměli dost času ve studiu, takže ta deska působí dost syrově, ale pořád jsou to Zeppelini postavení na riffech. U tohoto alba je to jiné. A bohužel to není tím, že by si řekl, že vyzkouší něco nového a probádají dosud neznámé vody. Je to prostě tím, že Page už byl taková fetka, že musel roli šéfa ve studiu převzít Jones, proto je to taky postavené spíš na jeho klávesách než na Pageově kytaře. Četl jsem o Zeppelinech několik knih, a je to zkrátka tak. Je to nesporný fakt a nemá smysl obhajovat opak.
Zkrátka už to nejsou praví Led Zeppelin. Občas se Jonesova hudba přibližuje až někam k Genesis - což já mám Genesis rád, ale k Zeppelinům se tento druh hudby nehodí. Vždycky byli spíš na velké písně než na nechytlavé skladby plné detailů. A třeba ta syntezátorová pasáž v Calouselambře je vyloženě a odporná a působí to, jak kdyby na nahrávání přizvali Michala Davida. Takové okamžiky též nejsou u Led Zepp zvykem.