Reakce na recenzi:

Akana - @ 16.04.2014

V těch požehnaných dobách překotného vývoje se nové impulzy v rockové hudbě objevovaly takřka každý měsíc. Všechno bylo v pohybu a spokojenost s dosaženým hrozila propadem do bezejmenné masy průměru. The Who se ale na svém druhém albu nemínili opakovat a zamířili si to k novým metám. Namísto přímočarého energetického toku, který charakterizoval My Generation, nastal posun k větší hravosti, střídání tváří, členitějším kompozicím.

Budoucí autoři rockových oper právě na albu A Quick One poprvé prozrazují svou inklinaci k "dramatizaci" písničky. Typicky britské komediální prvky se objevují ve skladbách Boris the Spider, Happy Jack (ta vyšla pouze na americké verzi alba, jíž dala i název) a především ve ztřeštěné dechové maškarádě Cobwebs and Strange. Dechové party se objevují i v písních Whiskey Man a See My Way, Townsendova kytara se v Don't Look Away zlehka otře o country, do Moonovy I Need You je zakomponováno mluvené slovo a cemballová koda. Nejsmělejším krokem směrem ke koncepčním opusům je ale závěrečná šestidílná suita A Quick One While He's Away, znamení vzrůstajícího uměleckého sebevědomí kapely. Přísun novot ale vyvažují i přímočařejší kusy jako Run Run Run či So Sad About Us.

Následkem toho je dvojka The Who o něco roztříštěnější než debut, k čemuž přispívá i skutečnost, že autorství písní si netypicky rozdělili všichni členové kapely (britská verze obsahuje ještě jediný cover Heat Wave, pozůstatek fascinace skupiny motownským repertoárem). The Who nový terén ohledávají dychtivě a plni nápadů, ale zatím ještě spíš nárazově, bez myšlenkového a kompozičního svorníku. Skutečně trvalé plody vydá propojení jejich dvou základních předností - živelné energie a epické pompy - až s příští nahrávkou.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz