Reakce na recenzi:

Mathé - @ 11.06.2018

Queen - kapela, díky které jsem začal poslouchat rock do hloubky a zajímat se o hudbu. Poměrně náhodou se ke mně dostalo bílé dvd se zajímavým erbem a názvem A Night At The Opera a spojení hudby s obrazem ze starých koncertů kapely mě naprosto uchvátilo. Nevěděl jsem kde končí jedna skladba a kde začíná druhá a nechápal to. Překvapila mě tvrdost, chytlavost a zvuk, který (nevím proč) měly kapely v sedmdesátých letech a v osmdesátých už prostě neměly. Noc v opeře jsem slyšel už tolikrát, že si ji poslední 3 roky pouštím velmi opatrně - to, co jsem považoval za neoposlouchatelné, přece jen může ztratit kouzlo když znáte každý tón. Ale za to si můžu sám.

O téhle kapele jsem nevěděl naštěstí nic. We Will Rock You jsem měl rád (i kvůli Příběhu rytíře), We Are The Champions mi připadala trochu moc profláknutá. Z rádia jsem znal ještě pár písní, o některých jsem asi ani nevěděl, že jsou od Queen. Někde vzadu v hlavě jsem myslím měl (nevím odkud) obrázek homosexuálního knírače Mercuryho a to mě moc nebralo. O to větší překvapení byla úplně jiná skupina, o které jsem neměl tušení - Queen let sedmdesátých. Noc v opeře začala mou hudební mánii čtyřicet let od svého vzniku a já díky ní poznal Pink Floyd, Genesis, Beatles, The Who, Deep Purple, Black Sabbath a tuny další hudby. Pánové děkuji...

Nedávno jsem si pustil asi posté první desku od Queen. Často na ni zapomínám - o to víc mě však vždycky překvapí. Dvě písně Keep Yourself Alive a Modern Times Rock'n'Roll mě dokázaly chytnout už na první poslech, potom jsem si opravdu silně zamiloval 3. a 4. skladbu. Great King Rat je pro mě středověkou baladou potulného trubadúra, kde se autoři nestyděli si sami zatleskat. My Fairy King je asi nepopsatelná a neoposlouchatelná, děje se tam toho opravdu hodně, střídají se melodie i nálady, ale všechno !dokonale! pasuje do sebe - pro mě vrchol alba. Liar je skladba, která mě zaujala až o něco později, první zpívaná slova na mě totiž zpočátku působily trochu moc "teple", ale zvykl jsem si. Jinak je to skvělá jízda, která si svou rozmanitostí moc nezadá s Bohemian Rhapsody (tu jsem ale znal, ke "lhářově" škodě už dřív).

Doing all right je zajímavá střídáním své křehkosti a kytarového riffu, The Night Comes Down je zase píseň, na kterou musíte mít správnou náladu a pak si ji nepochybně beze zbytku užijete. Son And Daughter a Jesus mě málokdy naplno zasáhnou, ale na tomto albu není žádná vyloženě slabá skladba. A Seven Seas Of Rhye? Ano, tahle věcička mě baví i na první desce, ač krátká. Ač později dodělaná, je to skladba, která se objevuje na prvních třech albech Queen a tím je zvláštním způsobem propojuje.

Závěrem jen dodám, že největší síla tohoto alba (a čtyř následujících) je v rozmanitosti, která se může směle rovnat albům Beatles.