Reakce na recenzi:

kneekal - @ 29.07.2007

Patříte k těm, kteří omdlévají při pohledu na obnaženou hruď Freddie Mercuryho? Pláčete při Who Wants to Live Forever? Jsou vaše oblíbené olympijské hry Barcelona 1992 a milujete její hymnu? Jste fandové Flash Gordona nebo Highlandara? Jestli ne, tak zcela určitě znáte We are the Champions… No ale já se ptám, kde to všechno začalo, někdy přece musel Mercury a spol. vylézt z kanálu showbussinesu na světlo reflektorů seriózních klubů, hal a nakonec i stadionů. Stalo se tak roku 1973, kdy po roce a nějakých drobných dokončila anglická kapela Queen natáčení svého debutu, jenž byl 4.9.1973 pod záštitou vydavatelství Elektra vypuštěn do obchodů.

Předpokládám, že o kapele Queen máte aspoň minimální povědomí a tak jen pro pořádek. Hlavní postavou byl zanzibarský rodák Frederick Bulsara známější pod uměleckým pseudonymem Freddie Mercury (bohužel je již po smrti), kučeravý kytarista Brian May, bubeník Roger Taylor a baskytarista John Deacon (zajímavostí bezesporu je, že této desce byl uveden jako Deacon John, což se mu ale pramálo líbilo, takže si to na další desce nedovolili).

Čekáte-li od desky popový zvuk nebo stadionové hymny,tak vás deska určitě zklame. Já nečekal nic moc, protože debuty slavných kapel bývají veskrze dost často nevyzrálé a byl jsem mile překvapen, protože tahle deska je určitě jeden z těch zajímavějších debutů, co znám.

Všech desek songů se nese v hardrockovém až heavymetalové duchu a kdybych měl najít hudbu podobného ražení, zřejmě bych řekl Led Zeppelin, kteří byli „Královně“ bezesporu vzorem.

O hráčském umu jednotlivých aktéru určitě nebude pochybovat a co vás určitě zaujme je téměř operní výkon Freddieho, který se pohybuje s přehledem v takových výškách, že chvílemi pochybujete o tom, že není členem sboru kastrátů. Stejně tak stojí za zmínku i kytarové party Briana May, který se rozhodně nebojí vydat se do pořádného sólového prostoru a jedinečnost zvuku kapely Queen dodává jeho vlastnoručně vyrobená kytara na kterou místo trsátka hraje mincí. (chudáci struny). Dalším poznávacím faktorem této bandy je hojné používání „uječených“ vokálů, které používala kapela celá 70. léta. (byl jsem zvědavý jestli je zpívají i na koncertech a nutno říct, že všichni členové kapely jsou výborní zpěváci, takže si to docela dávají)

Nejlepší deskou je dle mého názoru hned první Keep Yourself Alive, která, jako jediná z této desky, se někdy objevila na jiné desce Queen (konkrétně na kompilace Rocks a na živáku Live Killers). Dál vypíchnu heavymetalovou trojku Great King Rat (zajímavý název) a poněkud psychedelickou My Fairy King. V několika skladbách za klavír usedá Mercury a na klavírním „riffu“ je postavena poslední instrumentálka Seven Seas of Rhye, kterou na druhé desce Queen rozpracuje a udělá z ní jeden z mnoha hitů.

Závěrem: Debut Queen je deska, kterou možná neocení fandové Queenů z 80. let, ale spíš ti, kteří inklinují s syrovějšímu rocku a neuhlazenému zvuku. Podle mého názoru, ale určitě stojí za pozornost, nejen pro to, abychom zjistili, co Queeni dělali, než hráli na stadionech, ale i pro zajímavou muziku, která se na ní nachází v hojném množství. Ale na opravdu geniální desku nám Queeni ještě nechají chvíli čekat.