Reakce na recenzi:

horyna - @ 15.04.2016

Na oslavné vlně bezkonkurenční "noci v opeře" se pokračuje hned v dalším roce pátým albem, neméně slavným následovníkem " dnem na dostizích". Produkci si tentokrát vzala na starosti kapela sama a jako inženýr byl povolán Mike Stone, deska opět boduje ve vetšině žebříčků světa.

Tie Your Mother Down- startuje v strhujícím energickém duchu Mayovi kytary, riff písně se stal předlohou pro mnoho příchozích strunotepců, její divokost je podtržena skvěle šlapající rytmickou sekcí.
Vznešenost nálady You Take My Breath Awa-poletuje v Mercuryho hlasovém rozsahu a sekundujícím piánu.
V Long Away- si bere vokální party na svá bedra Brian s podporou krásných sborů, jedná se o pohodovou píseň oděnou do stylu a doby konce šedesátých let.
The Millionaire Waltz- název dává tušit v jakém tempu se bude píseň odvíjet, pohrává si jak s divákovou myslí, tak s intenzitou samotnou, piáno a jemné kytarové vyhrávky se postupně stupňují, kapela jde do obrátek, divoké tempo bicích se po chvíli opět stahuje a ustupuje úvodní melodii.
Přes pohodovou You and I, se posouváme k Somebody To Love- dotýkající se "bohémské rapsodie" za přispění obrovského počtu sboristů a kralujícím Mercurym, text opírající se o evangelium a víru v boha, v sobě nese velmi silné poselství nedostatku lásky ze zpěvákova života, mimořádně silná věc.
White Man- opačná polarita k předchozí skladbě, upozorňuje že kapela nezapomíná na svou začátečnickou dravost.
Good Old Fashioned- perlička kde tempo udává klavír v tečkovaném rytmu. Jemné bicí a hravá baskytara, s typickými Queen-vícehlasy se emoce derou na povrch, je to značka kvality kapely samotné.
Drowse- osobní favorit alba, Taylor ji řídím svým fantasticko procítěným hlasem, pomáhá si k tomu rytmickou kytarou a jemnými Mayovými slide sóly, se kterými přímo bytostně kloužeme po hmatníku, tvar písně nás unáší o léta nazpět, melancholická nálada se dotýká božských Beatles.
Teo Torriatte- tóny klavírních klapek nás vyprovází v poslední písni alba věnované japonským fanouškům, jejíž verš je právě v tomto jazyce, posmutnělá nálada je podtržena použitím harmonia obsluhovaného Mayem a vznešeným sborem, rozloučení vskutku působivé.

1976- panečku to byly časy, tenkrát královna nejen že sypala jedno originální album za druhým, ona jimi tvořila dějiny moderní rockové hudby, jak obrovská by byla mezera bez jejího přispění!!

To co má teprve přijít (myslím nezvládnuté 80-roky), o tom by se tehdejším(rockovým) fanouškům nezdálo ani v nejčernejších snech, ale ještě pár let (pár jsou dva, ono to vlastně už o moc víc nebude) budou Queen kralovat veškerému progresivnímu dění.