Reakce na recenzi:

Voytus - @ 14.03.2008

Tentokrát se nebudu probírat diskografií kapely postupně, ale vezmu to na přeskáčku, tak jak se mi desky dostávaly do rukou/uší. No, a u Queen to byl jako první právě Jazz, respektive podstatná část Jazzu a hromada songů ze starších alb a Mercuryho sólovek na kazetě, kterou mi stočil jeden kamarád mé starší sestřenice. Dodnes si pamatuju pořadí songů na té kazetě - první nebyl Mustapha, ale následující valivá Fat Bottom girls se sborovým začátkem. A já byl ve svých snad ani ne deseti letech ztracen! Odrovnal mě Mercuryho hlas, Mayova řezavá kytara (znal jsem jen Beatles, Stouny a Buty:-)) a dunivá rytmika. A to jsem tu nahrávku jen nepopsanou našel v autě, netušil jsem co na ní může být.
Když jsem ji později sehnal kompletně - i s hříčkou Mustapha jak z mešity, If You Can’t Beat Them, Let Me Entertain You, Dead On Time (které, s vyjímkou Mustaphy, dodnes považuji za slabší), tak jsem pochopil, že to opravdu není není nejsilnější položka v diskografii Queen, i tak ale stále velmi kvalitní. Vlastně je naprosto typicky Queenovsky sestavené album. Křehké balady střídají Mercuryho potrhlosti, jako je Bicycle race (ne, ta mě narozdíl od vlezlé-disco-pop-synthbass-stadionové-roztleskávačky-sr....-.......-Radio Gaga nepřestala bavit), Mayovy retro bluesovky, Deaconovy melodické pohodovky, i nátěry, které, jak jsem už napsal, považuji za méně výrazné. A kromě Fat Bottom Girls a Bycicle race tu máme ještě jednu známou: Nádhernou Mercuryho melodickou Don't stop me now.
A to je ideální song na páteční večer! Takže don't stop me now, I'm having such a good time...I'm a sex machine ready to reload like an atom bomb!