Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 16.07.2010

Právě u tohoto alba počalo moje seznamování s Královnou, když mi před několika lety kamarád půjčil na CD celou jejich diskografii. The Works se stalo mým okamžitým favoritem a z počátku to bylo jedno z mála alb, které jsem od nich dokázal vstřebat. Nejspíše za to mohly poměrně lehce stravitelné melodie, ovšem patřičně okořeněné řízným kytarovým zvukem, a také několik výborných klipů, které jsem znal již od dřívějška. Právě díky nim už pro mě Freddie bude navždycky Freddie s knírkem.

Queen 80. let jsou podle mého názoru od The Works prototypem stadionové kapely a ani zde tedy nesmějí chybět nějaké ty nadupané hitové fláky, které by dokázaly spolehlivě rozpálit masy v hledišti. Hardrocková Hammer To Fall a popem říznutá Radio Gaga do téhle kapitoly spadají naprosto nepochybně. Někde na hraně se nachází rádiová ujetost I Want To Break Free (mimochodem v klipu mě vždycky nejvíc dostával podupávající Taylor) a také pompézně laděná It´s a Hard Life. Tyto skladby mě chytly už od prvního poslechu a baví mě dodnes, až později jsem přišel na chuť i jemnějším skladbám jako Keep Passing the Open Windows a Is This the World We Created...? (docela se mi líbí i verze z Kloboučku). Tear It Up, Man On The Prowl a Machines (Back to Humans) mi přijdou jako takový povinný standard - i když třeba poslouchat Freddieho, kterak se ve druhé jmenované snaží zpívat po elvisovsku, je rozhodně nevšední zážitek.

Za těch pár let co Queen poslouchám už jsem si v jejich diskografii našel i jiné favority, ale The Works jsou pro mě zatím poměrně spolehlivým záchytným bodem v jinak pro Queen ošidných 80. letech. Hodnotil bych jej asi jako nejkvalitnější počin kapely z tohoto období, zastiňující jak A Kind of Magic, tak The Miracle.