Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 02.07.2010

Když jsem s muzikou Queen cca 5-6 let zpátky začínal, Innuendo pro mě bylo deskou dvou skladeb - Innuendo a Show Must Go On. První zmiňovaná skladba mě přitahovala svou dusivou, ale přitom pompézní atmosférou - opravdu jako by se člověk ve snu ocitl na nějakém temném cirkusovém představení. Na Show Must Go On jsem pak oceňoval její nekompromisní tah - a na kapelu proslulou pečlivě načesanou produkcí - poměrně brutální, ale geniálně jednoduchý refrén.

Za těch pár let jsem již přišel na chuť také většině ostatnch věcí na albu. Ať již se jedná o výborné vypalovačky Headlong nebo The Hitman pokračující v tradici načaté na The Works skladbou Hammer to Fall nebo o emotivně založené I´m Going Slightly Mad a Those Are The Days Of Our Lives. Melancholické pocity jsou pak vygradovány v asi nejsmutnější skladbě na albu - Don´t Try So Hard. I Can´t Live With You a Ride The Wild Wind by bez úžasného Freddieho hlasu asi nebyly nijak vyjímečnými skladbami, právě díky němu se ale stávají dalšími důležitými střípky do mozaiky tohoto skvělého alba. Několik věcí se tu bohužel dle mého názoru kapele tak úplně nepovedlo - taková Delilah mě prostě nikdy nechytla a stejně tak mi do kontextu alba nesedí až moc pozitivně laděná All God´s People.

V mém konečném hodnocení se Innuendo zastavuje těsně, ale opravdu těsně pod hranicí pěti hvězdiček. Je to album plné opravdu silných skladeb, ale některé jeho předchůdce mám zkrátka ještě o stupínek radši.