Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 06.06.2016

Ač jsem svého času dostal jako dar všechna alba této kapely, jsem jeden z lidí, kterým jejich stylový, občas teatrální koktejl nikdy nějak zásadně nesedl. Z jejich tvorby si vybírám a na poslech jejich hudby musím mít rozpoložení. Jsou věci jako Bohemian Rhapsody, The Show Must Go On nebo Tie Your Mother Down, které mám rád, u řady z nich zase krčím rameny. Zcela jiná situace je ale s tímhle albem, kde natáčel Freddie vokály několik měsíců před smrtí. Vůbec, poslední dvě alba mám určitě nejraději.

Už krásný jasný úvod Tt´s a Beautiful Day s úžasně čistým klavírem dává na srozuměnou, že tohle je nadzemsky lehkonohá a pozitivní energií nabitá hudba s jen lehkými otisky strun Kde tohle ve své situaci Freddie v sobě bral, je pro mě dodnes nepochopitelné. A je tu rázně se rozbíhající se Mayův riff a titulní skladba. Je tu queenovská monumentálnost, která mi u nich v řadě případů k srdci nepřirostla, ale tady to nepřesahuje únosné hranice, je to krásné, decentní. Kytara řeže a pálí, May se tu vůbec odvázal a Freddieho zpěv je libozvučný a uvolněný. Napjatý sbor jak v gospelovém provedení a z ní parádně vyplouvající Freddie a další skvělá, zde přímo fantastická melodie Let Me Live. Tuhle píseň miluji od prvního kontaktu před léty a je to stále lepší! Střídání hlasu a doprovodných vokálů a neuvěřitelná pozitivní energie vás vystřelí do středu galaxie. Zase zde pan May střihne odvázané sólo.
Jemné bicí s basou, která skladbu vyšperkovala, a pak parádní, až goticky znějící kytarové tóny, plující majestátně jako stěna křišťálu a ledu s ohromně procítěným, posmutnělým Freddiem. Mother Love. Ano, tahle skladba není veselá, ale na síle jí to nijak neubírá. Mrazivé, úžasné. My Life Has Been Saved má rovněž posmutnělou, jednoduše stavěnou linku, Freddie tomu dá ale neskutečnou refrénovou sílu a celá skladba neodolatelně graduje - ve druhé půli vybalí May opět krásně zpívající sólo. Pecka I Was Born to Love You má od prvních tónů hitovou, pozitivní duši a když to pánové rozbalí na plné obrátky, na zadnici určitě sedět nezůstanete. Na konci ze všech stříká pot, pocity jsou ale dokonalá spokojenost. Heaven for Everyone je úplně odlišným případem, jak se tady pánové úkolu zhostili. Pomalejší, přemýšlivá věc, ovšem s fantasticky zpívajícím Freddiem a výpravnými, strhujícími Mayovými sóly, v závěru máme monumentalitu, ale i gejzír emocí. Too Much Love Will Kill You je nádherná balada (zpíval ji např. i Pavarotti) je zaslouženou perlou desky. Klavírní vstup a pak koncert Freddieho, který jede naplno i přesto, že ví, co ho čeká. Dokonalá extáze, další vynikající sólo. Basová, až funková linka Deacona, žhavé kytarové tóny a Freddie - You Don´t Fool Me má ještě dozvuky v osmdesátkách, zvláštní věc, nástroje tady zápasí a jede se nadoraz, hlavně May. Tahle skladba mě nikdy nechytla tolik, jako zbytek alba. A Winter´s Tale - umírněná balada - jen dokonale křehké propojení naléhavého Freddieho a orchestrálního znění, ze kterého jen velmi umírněně vyplouvají tóny kytary. Zase jiné pojetí, ale opět mě pánové dostali. It´s a Beautiful Day (reprise) - dovětek k první úvodní písni, zase ta krásná, ledová křehkost kláves, klavíru a krásná éterická Deaconova basa, utnutý závěr... Ano, dnes to byl krásný den s krásnou hudbou. Až na poslední pokus ve své diskografii jste mě, pánové, dostali.


Tohle album miluju a dávám jasný plný počet, asi paradoxně i proto, že se dá v diskografii Queen označit za nejméně queenovské - jsou to krásné, uvolněné a i přes vědomí tragické budoucnosti neskutečně pozitivní písně, které mě vždy pohltí od počátku až do konce. Je to také jediná jejich deska, ke které se vracím dokonce velmi často. Krása!