Reakce na recenzi:

Óin - @ 31.03.2011

Na druhém albu Curved Air nemá poučeného posluchače co překvapit. Dominantní roli hrají opět hlas Sonji Kristiny, housle Darryla Waye a klávesy Francise Monkmana. Nenajdeme na něm sice tak výraznou skladbu, jakou byl na předchozím albu Wayův Vivaldi, přesto můžeme vliv klasické hudby zaznamenat i zde.

Co se týče hudebního stylu, připomínají mi písně Curved Air na tomto albu svou rozmanitostí první elpíčka skupiny Family. Můžeme tady zaslechnout něco jako folkovou baladu (Puppets), klasickou psychedelii z přelomu 60. a 70. let (Young Mother), téměř popové skladby (You Know a Jumbo) či skoro třináctiminutový opus Piece of Mind, který můžeme směle přiřadit k progrockové klasice.

Nemám ještě tuhle kapelu tak naposlouchanou, musím ale souhlasit s názory, srovnávající její tvorbu s klasickými alby Renaissance. A nemůže za to jen jejich zpěvačka, i některé čistě instrumentální pasáže mi výše zmíněnou skupinu připomínají.

Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, Second Album se mi ale přece jen zdá o něco slabší než prvotina CA. Možná ale časem svůj názor změním, čím déle totiž toto album poslouchám, tím příjemněji mi zní.