Curved Air - Second Album (1971)

Psychedelické kapely s náznakom klasiky mali koncom 60. rokov zelenú a priznávam bez mučenia, že mi imponujú. Curved Air nie je výnimkou, nuž to platí aj pre druhý album skupiny nazvaný Second album. Áno, o čo menej fantázie skupina vkladala do názvov albumov a nevzhľadných obalov, o to viac si užívala hudobne.

Už Young mother perlí ako minerálka z reklamy, ženský vokál stoná s umom erotického dabingu a klávesy sa pretekajú s husľami, kto bude mať navrch. Rázny úvod Back street luv má v sebe niečo, čo dokázali splodiť iba 70. roky. Celá skladba má priam zlovestnú atmosféru, ťažký rif v slohe strieda podivuhodne bezstarostný refrén. Právom sa z nej stal hit, dnes by už podobne zaujímavá skladba v rádiách pôsobila ako zjavenie na nadržaných náboženských fanatikov. Jumbo ponúka sladkobôľnu muzikálovú atmosféru. Cítim sa ako vo filme z povojnových rokov. Sláky a spev v dvojhlase, je to milé. You know akoby vypadla zo Surrealistic pillow (a kto netuší, o čom píšem, mal by sa začať okamžite dovzdelávať v hippiesáckej histórii). Puppets je taká perkusijno-klavírna mdloba. Do toho zastrený dievčenský hlas, mohla by trvať o trošku menej. Naliehavá a znepokojivá skladba Everdance má, ako sa vraví, „říz“. Bright Summer’s day ’68 spája priam detsky ihravý spev s pomerne ráznou gitarovo-husľovým sprievodom. Psychedelický nádych strieda rovnako orientovaný výdych, skrátka je to starinka ako má byť. Piece of mind právom ovláda celý album. Zlovestná úvodná gradácia naznačuje, že tu máme čo dočinenia s ambicióznym pokusom. Neverím, že niekto seriózne očakáva od podobnej dlhometrážnej skladby opakovanie jedného motívu alebo nálady do omrzenia. Nebavíme sa o krautrocku alebo, nedajbože, o Kraftwerku! Tu sa to kopí ako na preplnenej skládke, klavírne medzihry, spevné zneisťovanie, nervák v podaní huslí kontruje úchylnej gitare, klasicistické vyznievanie sa hlási o slovo sťa bifľoš počas vyučovacej hodiny a tak ďalej.

Výborná záležitosť, čo dodať. Bavia ma takéto neveselé hudobné výčiny.
reagovat

Na druhém albu Curved Air nemá poučeného posluchače co překvapit. Dominantní roli hrají opět hlas Sonji Kristiny, housle Darryla Waye a klávesy Francise Monkmana. Nenajdeme na něm sice tak výraznou skladbu, jakou byl na předchozím albu Wayův Vivaldi, přesto můžeme vliv klasické hudby zaznamenat i zde.

Co se týče hudebního stylu, připomínají mi písně Curved Air na tomto albu svou rozmanitostí první elpíčka skupiny Family. Můžeme tady zaslechnout něco jako folkovou baladu (Puppets), klasickou psychedelii z přelomu 60. a 70. let (Young Mother), téměř popové skladby (You Know a Jumbo) či skoro třináctiminutový opus Piece of Mind, který můžeme směle přiřadit k progrockové klasice.

Nemám ještě tuhle kapelu tak naposlouchanou, musím ale souhlasit s názory, srovnávající její tvorbu s klasickými alby Renaissance. A nemůže za to jen jejich zpěvačka, i některé čistě instrumentální pasáže mi výše zmíněnou skupinu připomínají.

Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, Second Album se mi ale přece jen zdá o něco slabší než prvotina CA. Možná ale časem svůj názor změním, čím déle totiž toto album poslouchám, tím příjemněji mi zní.

reagovat