Reakce na recenzi:

Akana - @ 01.06.2011

Elektronickými a koncepčními experimenty na albech 1.Outside a Earthling Bowie pořádně třískl do stolu. Nejenže restartoval svojí v 80.letech uvadající kariéru, ale získal si respekt i u mladé tancechtivé generace. Ale jak je u něj zvykem, vytěžil, co se dalo a hnul se zase jinam. Na Hours... nechal elektroniku jen tak v pozadí dolaďovat kontury, do hlavní role obsadil kytary a to především ty akustické, napsal "obyčejné" písničky a nazpíval je způsobem, který je možná tím nejcivilnějším, jaký se v jeho bohaté škále výrazů zatím objevil. Stvořil nezvykle intimní a osobní (i když u něj člověk nikdy neví, koho hraje) album. A i když ne všechny písně jsou tak výrazné jako Seven, Thursday´s Child, Survive nebo The Pretty Things Are Going To Hell a příznivci prodigyovských psychonerváků typu Little Wonder mohli být zklamaní, stejně i touhle deskou dokázal, že hrozbu "rez nikdy nespí" úspěšně zažehnal. 80%