David Bowie se narodil v Brixtonu v Londýně, 8. ledna 1947, ve znamení Kozoroha, původním jménem David Robert Jones. Studoval střední technickou školu pro chlapce v Bromley. Zde v souboji se svým přítelem Georgem Underwoodem o dívku utrpěl zranění oka, které mu sice v nemocnici zachránili, ale zůstalo mu odlišné zbarvení, jakoby znamení jeho výjimečnosti. Davidův starší bratr Terry jej uvedl do světa kultury, hlavně jazzové hudby, výtvarného umění a literatury, kde na Davida zapůsobila beatnická tvorba Jacka Kerouaka a dalších.
Od roku 1963, tedy od svých šestnáct let, pracoval v reklamní agentuře a současně hrál v řadě kapel, například Davie Jones And The King Bees, orientovanou na rhythm and blues. V roce 1964 působil v The Manish Boys, další rok v The Lower Third. Hudebníci hodně cestovali a spali ve staré sanitce. Už jako teenager ve škole ovládl saxofon, hře na nějž jej vyučoval saxofonista Ronnie Ross. Na radu manažera Kennetha Pitta, který jej uviděl v klubu Marquee, si zvolil nové jméno, podle bojovníka za nezávislost Texasu a vynálezce slavného nože Jamese Bowieho. Tak se zrodil David Bowie, zprvu jen aby se odlišil od stejnojmenné hvězdy kapely Monkees.
David natáčí různé pop-rockové singly, například "Can't Help Thinking about Me" a v klubu Marquee vystupuje jako sólový umělec. Kenneth Pitt mu zajišťuje smlouvu se společností Deram a David začíná pracovat na svém prvním albu "David Bowie". Jeho skladby "Rubber Band" a "The London Boys" jsou ceněny jako tvorba kultury mods. Rané skladby později vycházejí na kompilaci "Images 1966/67". David v té době bydlí v Kenově bytě a mimo jiné též navštěvuje buddhistický klášter ve Skotsku.
V roce 1967 hrají rádia píseň "The Laughing Gnome", v červnu vychází první album, ovšem nijak se nechytá. David zkouší film a pantomimu. Uznávaný mim Lindsay Kemp z Edinburghu jej v letech 1968-69 učí umění pohybu. V roce 1968 hraje v undergroundovém snímku Michaela Armstronga The Image, seznamuje se s Hermione Farthingalovou a zakládají spolu pantomimické trio Feathers, experimentující s tancem, pantomimou, divadlem, literaturou a hudbou. David je v té době pod vlivem buddhismu. Z této doby také pochází jeho první hit "Space Oddity", ovlivněný Kubrickovou 2001: Vesmírnou odyseou.
V roce 1969 se stěhuje do Beckenhamu, potkává Američanku Angie, zkušenou v hudebním byznysu. Připravuje konečnou verzi "Space Oddity", v červenci se píseň dostává do hitparád. Zapadá perfektně do dobové atmosféry, uchvácené úspěchem amerických letů lodí Apollo k Měsíci. David absolvuje své první opravdové turné jako předskokan Humble Pie. V produkci Tonyho Viscontiho natáčí ve studiu Trident album "Space Oddity", které však nezíská takový komerční ohlas, jaký si svou kvalitou a muzikantskou poctivostí zaslouží.
V roce 1970 sestavuje David elektrifikovanou kapelu Hype s Tonym Viscontim u basy, Johnem Cambridgem za bicími a Mickem Ronsonem u kytary. Připravují nové písně, na písni "The Prettiest Star" se podílí i Marc Bolan z T.Rex. Žení se s extravagantní a svobodomyslnou Angie. Vychází skladba "Memory of the Free Festival". Bowie absolvuje první vystoupení kapely, ze které jednou budou The Spiders from Mars. Muzikanti společně připravují materiál pro nové album "The Man Who Sold The World". Bowie se loučí s manažerem Pittem a svěřuje své záležitosti Tonymu DeFriesovi, práskanému lišákovi ve světě showbusinessu, který už má svůj plán, jak vystřelit Davidovu kariéru ke hvězdám. 30. května se Davidovi a Angie narodil syn Zowie.
"The Man Who Sold The World", vydaný v roce 1971, byl velmi odlišným albem, plným velmi umělecky vyhraněné muziky, kde David propojil své zkušenosti s divadlem a pantomimou. Provokativní androgynní image vytvořila Bowieho manželka Angie. Nový kytarista Mick Ronson dodal skladbám tvrdý mrazivý zvuk. Šokující stylizace v ženských šatech a neobvyklá témata v textech, např. Nietzschem ovlivnění "The Supermen", získaly albu pozornost publika i kritiky. David absolvoval turné po USA, nadchl jej New York, a seznámil se s Louem Reedem a lidmi okolo Warholovy Factory. Koncem roku přešel k nahrávací firmě RCA, pro niž natočil album "Hunky Dory", v němž se vrátil do melodičtější, písničkovější, ale hudebně ještě rafinovanější polohy. Na albu se podílel i skvělý klávesový hráč, člen Strawbs a budoucí hvězda Yes Rick Wakeman. S příchodem basmana Trevora Boldera se pomalu ustaluje sestava kapely, která měla spolu s Davidem učinit historický hudební zásek. Ziggy se stal erbovním albem nového stylu, nazývaného "glam rock", v jehož oslňující nebesky třpytné nádheře se shlédlo v té době mnoho kapel, od Slade přes T.Rex až po Strawbs.
Rok 1972 přináší novou bisexuální stylizaci mimozemšťana Ziggyho Stardusta, kterou David vytvořil inspirován extravagantním rockerem Vincem Taylorem a také undergroundovým zpěvákem Iggy Popem (Iggy – Ziggy). Na vystoupení ve Friars Aylesbury debutuje Ziggy Stardust a Spiders from Mars, tvoření kytaristou Ronsonem, basákem Bolderem a bicmenem Woodmanseyem. Hrají skladby z "Hunky Dory" a také nové písně, které měly vzápětí vyjít na desce.
Album "The Rise and Fall of Ziggy Stardust and The Spiders From Mars" se stalo hudební legendou pro další generace. Melody Maker oznamuje: "Zrodila se hvězda." Postava Ziggyho byla nadšeně přijímána publikem a umožnila tak představit mu v široké míře vyzrálou kvalitní a emotivní hudbu, spojující ostrou rockovost "The Man Who Sold..." a melodičnost chytlavých a neotřelých písní "Hunky Dory" do nové, dosud neslýchané podoby. V té době David také výborně produkuje album Loua Reeda "Transformer", Iggyho "Raw Power" a kapele Mott the Hoople skládá hit "All the Young Dudes".
Vítězné tažení po Spojených státech Davidovi dobývá statut světové hvězdy. Ke kapele se připojuje klavírista Mike Garson, během turné vzniká hit "The Jean Genie" a řada nových skladeb pro příští album. Vypětí, spojené s náročnou rolí Davida natolik pohltilo, že si začal vypomáhat užíváním kokainu a začal ztrácet vlastní identitu. Následující pokračování Ziggyho letu na albu "Aladdin Sane" - původní název "A Lad Insane" - znamenalo nejen další vynikající album, zachytávající i prvky jazzu a mapující Bowieho růst jako skladatele a interpreta, ale i osobní slepou uličku, vyčerpanost, rostoucí závislost na dopingu a na imaginární postavě Ziggyho. Proto David na posledním koncertě turné v létě 1973 oznámil v sále Hammersmith Odeon nejen konec koncertu, nýbrž i konec své hudební kariéry. Naštěstí tím myslel pouze postavu Ziggyho, která jej omezovala v dalším svobodném rozmachu.
Mezitím v Paříži točí tribute album "Pin-Ups", kolekci skladeb svých oblíbených skladeb z let 1964-1967. Pak se Spiders from Mars rozcházejí, kytarista Mick Ronson rozjíždí sólovou kariéru, která se však nevydařila.
V roce 1974 Bowie chystá projekt na orwellovské téma, po problémech s autorskými právy však z připravených písní tvoří nové album "Diamond Dogs". Roste jeho zájem o soulovou hudbu philadelphského soundu, kterou přetváří do vlastní podoby, popisované jako "plastic soul". Jako dokument o síle jeho hudby vychází živé dvojalbum "David Live at Philadelphia Tower" a vznikají nové písně pro další, stylově značně odlišné album. Jeho podobu předjímá v únoru 1975 úspěšný singlový hit "Young Americans", stejnojmenné album následuje. Na albu se podílí i John Lennon v hitové písni "Fame". Obě písně se dostávají do hitparád současně s reedicí šest let staré "Space Oddity".
David v té době stále zápolí se závislostí na kokainu, ale chce se z ní vymanit, rovněž i z područí manažera DeFriese. Věnuje se v té době i filmovému herectví (sci-fi film The Man Who Fell To Earth). Tvoří knihu autobiografických povídek, nazvanou The Return Of The Thin White Duke. Koncem roku s novou skupinou, v níž jsou Carlos Alomar, Dennis Davis, Earl Slick, George Murray a Roy Bittain, tvoří úderné silné album "Station to Station", které vychází v lednu 1976. Následuje velké světové turné, kde se David představuje v nové stylizaci jako uhlazený a elegantní Štíhlý bílý vévoda. Po turné produkuje Iggy Popovo album "The Idiot".
Aby se zbavil definitivně svých závislostí a změnil životní styl, odstěhoval se do prostého bytu v Berlíně. Vztah s Angie se v té době už prakticky rozpadl. Jako terapii pojal práci na novém experimentálním albu "Low", kde spolupracuje s Brianem Enem a experimentuje s ambientní, převážně instrumentální hudbou. Album vychází v lednu 1977, následováno singlem "Sound and Vision". Současně přijímá David roli ve filmu Davida Hemmingse Just Like A Gigolo. V březnu už s Brianem Enem a Robertem Frippem pracuje na novém albu "Heroes", které vychází v říjnu a jehož vyzrálost staví na průzkumnickém charakteru předchozího novátorského, ve své době publikem ne dost doceněného alba.
Následné turné trvá třináct týdnů a hraje se v 65 městech. Překvapením se stává, že dříve zavržený materiál ze Ziggyho Stardusta se stává podstatnou součástí koncertního setlistu. V říjnu 1978 vychází živé dvojalbum z turné ("Stage"), výborně zachycující atmosféru tohoto období. Neúnavný Bowie vzápětí pracuje ve Vídni na filmu o životě umělce Egona Schileho, a pak hned ve Švýcarsku připravuje album, kterým chce dovršit tzv. berlínskou trilogii a spolupráci s Brianem Enem.
Rok 1979 přináší premiéru Gigola, dokončení alba "Lodger" a další velké cestování. Na jaře dalšího roku se David definitivně rozvádí s Angie. Chystá nové album "Scary Monsters (and Super Creeps)" s klíčovou písní "Ashes to Ashes", předznamenávající éru hudebního videa, která se stává číslem jedna v Británii. V létě opět hraje v divadle v představení Sloní muž, kterým sklidí pochvalné ovace u diváků i odborné kritiky. V roce 1981, vynesen posledním albem opět na vrchol, spolupracuje s Freddiem Mercurym na písni skupiny Queen "Under Pressure".
Jeho bouřlivý život se zklidňuje, David se věnuje filmovým projektům, malbě a cestování. Jeho filmová kariéra kulminuje filmy The Hunger a válečným dramatem Merry Christmas, Mr. Lawrence.
Dlouho očekávaný návrat do studia přináší nečekaný, ale v Davidově proměnlivém a hledačském životě logický zvrat. Albu "Let's Dance" v produkci Nilea Rodgerse dominuje středoproudé disco, byť v podání Bowieho velmi kvalitní. Komerční úspěch a rozšíření spektra publika jsou pochopitelné, následující alba "Tonight" a "Never Let Me Down" ovšem Davidovo hudební cítění pochopí jako slepou uličku. V roce 1989 dává dohromady nový projekt Tin Machine s hudebníky Tonym Salesem, Huntem Salesem a Reevesem Gabrelsem a vrací se tak k syrovému rock'n rollu. Toto pětileté obobí (1984–1989) je však i jinak aktivní. Píše filmovou hudbu, organizuje monstrózní turné Glass Spider podle stejnojmené písně z posledního alba, ve Scorseseho Posledním pokušení Krista hraje roli Piláta. Účastní se obří akce Live Aid na pomoc hladovějící Africe a s Mickem Jaggerem točí ke stejnému účelu duet "Dancing in the Street".
V roce 1990 podniká David "retrospektivní" turné Sound And Vision a také se seznamuje se somálskou modelkou Iman. V roce 1991 pokračuje v projektu Tin Machine albem "Tin Machine II". Následuje evropské turné. V roce 1992 se Iman stává jeho manželkou. V dubnu 1993 vychází po pěti letech nové řadové album "Black Tie White Noise", na rozdíl od odcizených disco experimentů velmi osobní dílo, reflektující ve skladbě "Jump They Say" sebevraždu bratra Terryho, ze které se David těžce vzpamatovával. Také tvoří soundtrack k televiznímu seriálu a ten vychází později na albu "Buddha of Suburbia".
V roce 1995 se vrací ke spolupráci s Brianem Enem na albu "1. Outside", zabývající se morálními hranicemi umělecké tvorby prostřednictvím fiktivního deníku detektiva Nathana Adlera, vyšetřujícího brutální vraždu. Následuje opět světové turné, jehož součástí je 3. února 1995 i koncert v pražské Sportovní hale. Šňůra se protahuje až do léta následujícího roku. Vzápětí David chystá další album.
V roce 1997 slaví Bowie padesátiny uspořádáním speciální show v Madison Square Garden. Následně vychází album "Earthling". V roce 1998 vznikají webové stránky Bowienet. Všestranná umělecká činnost Davidovi roku 1999 přináší ocenení rytířským Řádem umění a literatury ve Francii a je jmenován čestným doktorem na bostonské universitě Berklee College of Music.
David se vrací po dlouhé prodlevě ke spolupráci s Tony Viscontim na filmové hudbě, ale projekt se nakonec nerealizuje. V říjnu vychází další novinka, v pořadí čtyřiadvacáté album "Hours", ohlížející se zpět k písňovým počátkům, ovšem v novém hudebním hávu. V roce 2000 se stává otcem dcery Alexandrie Zahry. Spolupráce s Tonym Viscontim pokračuje na novém albu - a "Heathen" jako by ve své nezvyklé křehkosti neslo ducha starých dob. V roce 2003 vychází další album "Reality".
V rámci turné k albu David opět koncertuje v Praze, a to 23.června 2004, je však z důvodů srdečního záchvatu nucen při skladbě "Station to Station" koncert ukončit. Během uzdravování a následné relaxace pak točí například duet skladby "Changes" pro film Shrek 2. Bowie také velmi ocenil přepracování svých klasických písní do portugalštiny brazilským hudebníkem Seu Jorgem pro film Život pod vodou se Stevem Zissouem. První menší vystoupení po zdravotním kolapsu se událo v září 2005 v televizním pořadu Fashion Rock a na dalších akcích skupiny Arcade Fire. V únoru 2006 obdržel cenu Grammy za celoživotní dílo. Nyní šedesátiletý všestranný a nesporně geniální umělec, zpěvák, hudebník, producent, herec, malíř, spisovatel, atakdále atakdále, rozhodně ještě neřekl v hudbě své poslední slovo.
Gattolino
... (celý článek)
