Bowie, David - Blackstar (2016)

Tracklist:
01. Blackstar (9:56)
02. 'Tis a Pity She Was a Whore (4:45)
03. Lazarus (6:23)
04. Sue (Or in a Season of Crime) [Bowie/Schneider/Bateman/Bhamra] (4:35)
05. Girl Loves Me (4:53)
06. Dollar Days (4:36)
07. I Can't Give Everything Away (5:41)

All songs written by David Bowie, except where noted.



Obsazení:

David Bowie - lead vocals, guitar (1), harmonica (7)
Donny McCaslin - flute, tenor saxophone
Ben Monder - guitar
Jason Lindner - piano, organ
Tim Lefebvre - bass
Mark Guiliana - drums, percussion

Erin Tonkon - backing vocals (2)
Tony Visconti - strings (1)
James Murphy - percussion (4-5)

 
14.07.2023 Judith | #
4 stars

Když jsem se před časem začala obeznamovat s hudbou Davida Bowieho, poslednímu albu jsem se dlouho vyhýbala; obestírala ho aura čehosi beznadějně depresivního, zhmotněného majestátu smrti. Byla to chyba. Aniž bych chtěla jakkoli zlehčovat jeho temnotu (a ono temné je, hutné jak asfalt a černé zrovna tak), musím jedním dechem dodat, že je taky ohromně pestré a - zábavné.

Bowie byl po celý svůj tvůrčí život především entertainer, komediant. Pro posluchače, který přísahá na opravdovost výpovědi, tedy beznadějně povrchní, neupřímný. Jenže jakmile umělec jednou vstoupí na jeviště, i nejryzejší niternosti se nutně stávají kostýmem, maskou, stylizací. Není jiný způsob, jak je ukázat a předat. Bowie volí druhou cestu, která je stejně legitimní: výraznou stylizací začíná a na jejím půdorysu staví sdělení, které není nutně hluboce osobní, ale je umělecky pravdivé.

Celoživotní mistrovství tvaru mu na poslední desce prokázalo velkou službu: mnohost forem, které dokonale ovládnul, ho tady mocně podpírá a spolehlivě nese k dosud nepoznaným břehům. Nebylo by to možné bez lidského vkladu, který je nepopiratelný, konfesijní momenty se tu vyskytují hojně. Ale zároveň dokáže vnést jemný humor a nadhled i do scén, které by jinak byly čistě jen trýznivé. 

Hrát si v titulní skladbě s variacemi slůvka hvězda (I'm not a marvel star, I'm a blackstar). Vzít název alžbětinské divadelní hry ('Tis a Pity She Was a Whore - Škoda, že byla děvka) a zvrácené rodinné drama nahradit drobnou, i když drsnou hříčkou z ulice. Schovat to niterné klidně i do verbálních frází (opakované I'm dying v Dollar Days) a zároveň je tím bezelstně vystavit jako designové lebky na botách (I Can't Give Everything Away).

Albu rozhodně svědčí kratší stopáž a soustředěnejší rozvíjení motivů v pouhých sedmi skladbách, což je oproti poněkud roztříštěné předešlé desce velký rozdíl. Hudebně pro moje ucho odkazuje někam na přelom 70. a 80. let, do dob, kdy elektronika evokovala spíše undergroud než taneční parket. Celkový sound je hluboký a hutný, převažuje budování atmosféry nad snahou o výraznou melodii.

Bicí a basa znějí, jako by zkoumaly, kam až lze klesnout - dunivě padající kamení úpěnlivě hledá opěrný bod. Pokud jde o kytaru, až do poslední skladby jsem si nebyla jistá, jestli v sestavě vůbec nějaká je: ano! Vedle všemožných syntezátorů a variabilního, i když celkově spíše úsporného Bowieho vokálního projevu je hlavní hvězdou alba saxofon Donnyho McCaslina. Urputně a vytrvale vyzpívává všechno, nač maestrovi už nestačí plíce. Válí se při zemi jako londýnská mlha. Trhaně těká prostorem bez konce... 

Blackstar je pozoruhodná deska, které není potřeba se bát. Stojí za poslech. Ale stejně jako slova o její drtivé depresivnosti přisuzuji bezprostředním dojmům po Bowieho odchodu ze světa, byla bych z dnešního pohledu opatrná i s absolutním hodnocením. Velmi silné čtyři hvězdy však vysázím bez váhání.


reagovat

hejkal @ 14.07.2023 13:59:38
Bowie nikdy nebude interpretom, ktorý by ma hlbšie oslovil. Vlastne ma jeho nemastný-neslaný, často slizký vokál odradzuje. Ale rád som si prečítal tvoje pocity a chvíľkami som skoro dostal chuť si album vypočuť. Našťastie nemám krátku pamäť ako naši voliči, a tak som odololal. Ale ktovie, možno raz... :)

Antony @ 14.07.2023 14:02:43
Zajímavé. Odjakživa mne Bowieho chraplavé úlisné kňourání dělalo bytostně špatně. A teď vidím, že v tom nejsem sám. Pro mne je to interpret, jehož jsem (s jemu podobnými) trvale uzavřel do skříňky staré Pandory. Nevotvírat!

Judith @ 14.07.2023 14:42:21
Bowieho jde jen těžko přehlížet, umí vyvolávat vyhraněné reakce, to je jisté. Já ho nijak zvlášť neprožívám (kruci, jestli teda nebudu divná?), ale tahle deska se mu povedla. 

hejkal @ 14.07.2023 17:00:38
Prehliadnuť je ho ľahké, aspoň pre mňa. Ale divný som v tomto prípade ja, keďže sa Bowie teší masovej obľube. 

03.03.2017 | #
5 stars

Podstatu vrcholného uměleckého díla, které svou náplní dokáže v posluchači uvolnit následnou emoční odezvu, splňuje poslední Bowieho deska do nejmenších detailů. Ano, takto si lze představit výpoveď umělce na sklonku života a ať už měl David tušení smrti na jazyku nebo ne, vyrovnává se s útrapami a podzimem svého života nadmíru důstojně.

Naléhavost a pocitovost sedmidílného materiálu je tak hmatatelná a vyprofilovaná, jak si jen lze představit, a už úvodní velekompozice Blackstar nemůže nezanechat šrámy na vaší duši. Jakékoliv škatulkování Bowieho hudby je zbytečné a míjí se účinku. Vkusná a inteligentní aranžmá si teskně zatěžkaně, ale i vzletně působivě plynou bizarní krajinou, typickou právě pro umělcovu hmatatelnou výpoveď. Jeho dominantní přednes, stále silný, průzračný, patetický, pitoreskní i uhrančivý, nesnese srovnání a sama nápaditost je dominantní značkou tohoto umělce. Důležitým nástrojem hned vedle Bowieho hlasu je teskný zvuk saxofonu Donny McCaslina, díky kterému nás čaro nahrávky nenechá odvát myšlenky jiným směrem.

Přesto, že má nahrávka pouze 40 minut, s posledními tóny žalmu I Can't Give Everything Away bude vaše touha po opětovném stlačení čudliče play velice silná. Krásně pochmurná a skličující nahrávka.
reagovat

tykeww @ 03.03.2017 13:39:33
Pro mě je Blackstar znamenitá práce a završení oblouku života a díla jednoho z největších umělců, co se v posledních desetiletích ukázal.
Jo a myslím, že když má člověk rakovinu, tak si svůj blízký konec uvědomuje docela dobře.

dan @ 03.03.2017 14:04:22
Nebude to zní košer, ale Blacstar je nejosobnějším, nejdojemnějším a myslím že i nejlepším Bowieho albem. A dost možná se to i čekalo. Bowie patřil mezi velké umělce, kterých už dnes není mnoho. Kdo z nich se dokáže tak ladně pohybovat mezi tolika styly?

Martin H @ 04.03.2017 00:33:32
David Bowie patřil k těm umělcům, kteří uměli jít s dobou, a přesto zůstali za každé situace svými. A i když mohl z dnešního pohledu mít i slabší chvilky, pořád je to persona, k níž se budu velice rád vracet.

john l @ 04.03.2017 06:02:19
Bowieho starou hudbu nemám rád, prvních zhruba 15 alb mi vůbec nic neříká, dokonce bych je označil za příšerná, ale počátkem devadesátých let začíná jít s novou dobou a zní zatraceně moderně a zajímavě. Odsud je Bowie pro mě stravitelný. Blackstar je bohémská deska.

verjan2 @ 04.03.2017 07:09:17
Myslím, že nic depresivnějšího jsem v hudbě ještě neslyšel. A nemyslím to zle. Jen si to člověk nesmí pustit, když zrovna nemá svůj den.

19.06.2016 tykeww | #
4 stars

Černá hvězda - poslední album Davida Bowieho, který bezesporu patřil mezi ty nejzajímavější a nejoriginálnější umělce celého 20./21. století. Černá hvězda vyšla v den Bowieho 69. narozenin. Smutnější bohužel je, že taktéž dva dny před jeho smrtí. I z toho důvodu jsem měl 8. ledna z alba úplně jiný pocit než o 48 hodin později. Náhle mi bylo jasné, jak si je Bowie vědom, že se blíží jeho konec. Z desky je to neuvěřitelně cítit. Už desetiminutová titulní kompozice nenechá člověka lhostejným. Vzbudila ve mně tolik pocitů jako málokterá jiná skladba David Bowieho. To na hudbě vždy ocením nejvíc. Dojmy posílí i hlubokomyslný klip, totéž platí i u písně Lazarus. Obě vnímám jako dojemné rozloučení se světem a definitivní odchod mezi daleké hvězdy.
Co se týče ostatních skladeb, 'Tis a Pity She Was a Whore se může zdát trochu oddechovější, ve zpěvu se Bowie až ironicky pitvoří. Sue (Or In a Season of Crime) je založená na kontrastu dynamické hudby a pomalého zpěvu ve stejném stylu jako na zbytku desky. Víc se mi líbí následující Girl Loves Me oplývající velkým kontrastem pokroucených nálad rozervaného člověka na pokraji šílenství. Dollar Days je klidnější píseň s jasnější a srdcetrhající melancholií, hlavně díky jasnější melodii a povedenému saxofonovému sólu. I Can't Give Everything Away je v o něco rychlejším tempu, Bowie ale stejně nikam nespěchá a jen vykresluje pocity v duši prázdného člověka.
Zdá se mi, že hudebně Bowie vzpomíná na různá období své kariéry. Leckdy si člověk vzpomene až na jeho počátky s kabaretními písničkami. Ve zvuku je slyšet tu berlínské období, tu zase devadesátá léta a deska Earthling. Bowie to však dělá se svojí přirozeností. Zase objevil nový způsob, jak se hudebně vyjádřit a sdílet s námi své nitro. Vzhledem ke své nemoci a blížícímu se konci je to opravdu něco neuvěřitelného. Dost možná umělec našel v hudbě to, co celý život hledal...
David Bowie vytvořil skvělé, ba přímo báječné album. Stejně jako vždy bylo úplně jiné, ovšem stejně jako vždy báječně bowiovské.
reagovat

alienshore @ 19.06.2016 15:25:39
bezpochyby jeden zo zásadných art-rockových albumov vydaných v roku 2016, texty majú charakter akejsi beznádeje a frustrácie, prípadne aj promiskuitný či obscénny ako napr. v 'Tis A Pity She Was A Whore, áno je tu cítiť závan smrti, preto to má tak ťažkú atmosféru, o smrti sa ľudia bavia vo forme legiend, ale je tu a je reálna, v jeden deň ste tu a potom už nie, žiadne budúce či minulé životy alebo nebodaj spasenie, máte len jednu šancu a tú musíte využiť, môžete byť David Bowie alebo niekto iný, podstatné je aby ste robili to čo vás baví, napr. hudbu :-), v každom prípade patrí Bowiemu vďaka za objavovanie nových horizontov, RIP ...

tykeww @ 19.06.2016 15:59:04
Díky za reakci, napsal jsi to hezky a dost přesně.

b.wolf @ 20.06.2016 04:09:37
Když D. Bowie odešel za svými kolegy, měl jsem úplně stejnou depresi, jako když zemřel Freddie Mercury, Ronnie James či Lemmy. Je bohužel více než deprimující, že po těchto gigantech zůstává velké prázdno, jelikož je zkrátka nelze nahradit. Jako mladí jsme Davea brali spíše na dýzách, kde pořád točili Let's dance, China girl, aj. Nejvíc si pamatuju, když kámoš dovlekl fošnu Queen Hot Space s tím, že tam zpívá Bowie!?!? Tehdy jsme Queeny spláchli jako trapné disco, ale tu funky skladbu Under Pressure, kde Dave hostuje, ta nás zaujala. K tomuhle albu musím říct, že ... ho nemusím. Je výborné, to bez diskuze, ale hodně, hodně depresivní, skutečná černá, okamžitě mně naskočí Bowieho odchod. Já ho radši jako Ziggyho...

tykeww @ 20.06.2016 06:13:23
Bowieho smrt byla obrovským šokem, zvlášť když k ní došlo jen dva dny po vydání Blackstar a navíc ani nebylo známo, že je zpěvák nemocný. Byla to ta nejnečekanější zpráva, jaká mohla přijít. A najednou se o něm všude mluvilo, přesně jak to Bowie zpívá v Lazarus. ("everybody knows me now..")

Ryback @ 20.06.2016 10:10:03
Zrovna jsem si před pár dny říkal, že tohle mimořádné album by si nějakou recku zasloužilo, tak díky za ni!
Z málokterého temného alba je tak cítit dech smrti jako z tohohle. Chameleon Bowie se zase jednou (naposledy) vykašlal na pop-rockové písničky (viz dvě předcházející studiovky) a ukázal nám, čeho všeho je schopen, když chce. Vrátil se tak trochu do dob „Berlína“, kdy se nebál hledačství, kdy jeho hudba dokázala překvapit, kdy poslech jeho hudby byl dobrodružstvím… Pro mě je Blackstar dokonce pětihvězdičkové album… A nechtěně dokazuje, že někdy je génius i tak trochu šílenec ;-).
A mimochodem – album nejde do jazzu, jak jsem někde četl (ne tady). To, že zní v rockové kapele saxofon, ještě automaticky neznamená, že kapela hraje jazz (nebo jazzrock)… Help! taky není artrock jenom proto, že tam Paul a John hrajou (mimo jiné) na klávesy ;-)...

PaloM @ 20.06.2016 11:48:41
Mám podobné zmýšľanie ako b.wolf. Je to nesporne kvalitná hudba, ale nerobí mi dobre.
Alienshore, ja napríklad (a mnohí ďalší) na budúci život a spasenie verím a mrzí ma, že si skĺzol k ventilovaniu ateistického názoru, ktorý nie je pravdivý.

EasyRocker @ 20.06.2016 12:39:50
Tohle album jsem zatím neslyšel, můj vztah k tvorbě Bowieho je podobný jako k Beatles nebo Queen - mnoho mě neoslovuje, spíš jednotlivé momenty, skladby nebo alba (např. berlínská trilogie + Scary Monsters se mi celkem líbí). Ale spousta jiných věcí mě neoslovuje vůbec, ani glamová stylizace mi nikdy nic neříkala a asi nikdy říkat nebude (a s ní ani celá ta glamová vlna 70. let). Po zmiňovaném Scary..., pak už jeho tvorbu vlastně vcelku neznám.

alienshore @ 20.06.2016 13:05:06
Blackstar má nejaké tie jazzové prvky, taktiež spĺňa pojem art-rock, nie ten vykrádačský ale taký ktorý sa pozerá na danú vec trochu inak, proste Bowie :-) ...

alienshore @ 20.06.2016 13:42:20
EasyRocker, skús napr. z novšej tvorby album Heathen, je to pesničková kolekcia, ale výborne naaranžovaná a melodická, možno ťa to nakopne k preskúmaniu aj tých ostatných :-) ...

EasyRocker @ 20.06.2016 14:02:35
alienshore: díky za tip....zkusím :-)

tykeww @ 20.06.2016 18:51:28
Děkuji vám všem za reakce. Tolik jsem jich ani nečekal, přestože Blackstar je už teď bezesporu jedna z nejdůležitějších desek roku 2016, a tak jsem se trochu divil, že se zde k němu ještě nikdo nevyjádřil. Možná kvůli té temnotě a pachu smrti?

Ryback - ač mám moc rád i Bowieho písničkovou tvorbu (předchozí Reality jsem svého času poslouchal pořád dokolečka), jsem rád, že se s námi David Bowie rozloučil opravdovým hudebním dílem, které zanechá v člověku tolik pocitů. A že by se mělo jednat o jazz? Na to reaguji jen úsměvem. Přítomnost saxofonu z muziky jazz nedělá. I Mňága a Žďorp má saxofon. Větší jazzman je i Michal David, aspoň to o sobě říká :D

Zdravím i Pala, musím říct, že bych se nerad pouštěl do debat na podobná témata, to k hudbě nepatří. Ale důležité je, jak obrovské dílo za sebou Bowie během svého života na Zemi zanechal, kolik oslovil lidí a kolika lidem svou hudbou pomohl :)

EasyRocker - David Bowie je opravdu gigantická osobnost v hudbě 20. (i 21.) století, nerad lidem nutím věci, co mám rád, ale přijmi prosím mé doporučení celé Bowieho tvorby. V každé etapě jeho tvůrčího života vzniklo spoustu kvalitních věcí. Jeho vskutku až kabaretní začátky jsou pravda docela fanouškovskou záležitostí, ovšem jeho otření o folk (Space Oddity), vlastní pojetí hard rocku (The Man Who Sold the World), Ziggy období (The Rise and Fall...), berlínská trilogie, koneckonců i osmdesátky (Let's Dance) nebo devadesátkové koketerie s elektronikou (Earthling), to všechno opravdu stojí za to slyšet :) I když musím uznat, že Bowie si opravdu těžko získá každého. Ale budu rád, když Bowieho ještě zkusíš :)

PaloM @ 20.06.2016 20:47:58
Ahoj Michale, nemusíš mať obavu, ja nebudem iné ako hudobné témy rozvíjať. Bowieho mám naozaj rád, a preto som si po jeho úmrtí kúpil toto 2DVD >> odkaz Najvýstižnejšie vyjadruje pestrosť jeho hudobných a výtvarných nápadov. A takto komplexne Davida vnímam. No nie som znalec do hĺbky jeho rozsiahlej diskografie.

Zdeněk @ 20.06.2016 21:21:30
Taky já se připojím, ohromná kvalita ale ta deprese z ní
číšící by mi nedovolila si tohle album pouštět.

alienshore @ 20.06.2016 22:32:31
aby sme zase nepísali bájky a povesti starej mamy o tom čo je jazz a čo nie je ..., na Blackstar sú konkrétne jazzové prvky, saxofón síce nemusí znamenať že hráme jazz, ale v tomto prípade majú saxofónové sóla jasný jazzový charakter, ďalej v skladbe Sue (Or in a Season of Crime) vytvárajú bicie jazz/fusion model, v poslednej skladbe I Can't Give Everything Away je gitarové sólo úplne ponorené do fusion ..., Blackstar je mix rôznych štýlov a preto to nemôže byť jazzová nahrávka, ale jazz (teda jeho elementy) sa tu schválne využíva na vytvorenie ťažšej atmosféry, všetko so všetkým je tu prepojené ...

Ryback @ 21.06.2016 09:13:56
Alienshore: v pohodě, taky tu nechci rozpitvávat: co ještě je jazz a co ne, byla by to trochu jalová debata ;-).
Souhlasím s tím, co jsi napsal, ale toho jazzu je tam prostě celkově tak málo, že psát profirecenze ve stylu „odklon od rocku k jazzu“, album že je „výrazný krok k jazzu“ apod. je slušně řečeno poněkud zavádějící charakteristika a může to zmást posluchače, kteří pak budou očekávat něco jiného, než co Blackstar nabízí.
Stručně a laicky řečeno - po přečtení některých tehdejších recenzí jsem jednoduše očekával, že jazz bude Hlavní (nebo mnohem podstatnější) složkou na daném albu. A to není.

Semy @ 21.06.2016 12:11:33
12.3. 2015 je pod Space Oddity psané od palom, že se Bowie převlékal za baby a na hudbu měl pramalý vliv a tak dále. A dnes ho má naozaj rád.

Blackstar jasných 5 bodů.

PaloM @ 21.06.2016 14:03:06
kali totožný so Semy si nevšimol, že odvtedy uplynulo 16 mesiacov. U normálnych ľudí je normálne, že z hudby sú pocity a tie sa môžu časom meniť. Platilo, čo som napísal vtedy a platí, čo som napísal teraz.

Zato neplatí, aby tu jeden člen bol registrovaný pod dvomi nickami. V prída kali to bola nekonečná množina nickov. Šmejdí tu ako starý eštebák a hľadá, kde by vyrýval :-) Je to úbožiak, chorobne závislý na Progboarde.

Progjar @ 21.06.2016 14:22:46
Semy, robíš tu revíziu príspevkov a názorov alebo KALÍš vodu?

Semy @ 21.06.2016 15:17:45
progjar-palom uráží a měl by dostat odměnu, nic víc k diskusi nemám.

alienshore @ 21.06.2016 17:41:05
Ryback: OK, tentoraz mi tvoje vysvetlenie príde jasnejšie a zreteľnejšie, áno jazz nie je primárnym zameraním albumu Blackstar, v tom súhlasím ...

PaloM @ 21.06.2016 17:59:37
Ano, dajte mi ban za to, že mám 6. zmysel, akonáhle sa tu zjavia ufóni a podobné anomálie.
Aspoň bude trochu srandy.

Jardo @ 23.06.2016 21:00:27
Bowie patrí medzi tých svetoznámych umelcov, ktorí ma aj napriek svojej popularite a vplyvu (hudobného a v jeho prípade aj pódiového/vizuálneho) na množstvo iných muzikantov jednoducho neoslovujú, nech sa snažím akokoľvek. Čo sa týka tej vizuálnej stránky, t. j. pódiovej prezentácie, tak za skutočných pionierov v tomto smere považujem Screaming Lord Sutcha a Arthura Browna, ktorí tu boli ešte pred Bowiem, ako aj Alice Cooperom (hocí tí ovplyvnili predovšetkým druhého menovaného).

Semy @ 24.06.2016 14:47:36
Screaming Lord Sutch byl hlavně politik a na hudbu se záhy vykašlal.Obě alba s jeho "Heavy Friends" (1970 a 1972) jsou slušná. Arthur Brown zabodovat svým "Crazy World..." albem. Pak už nic. David objevoval, pobuřoval,vymýšlel,nenechal nikoho v klidu celý svůj umělecký život,byl to génius.

alienshore @ 24.06.2016 20:12:49
myslím, že sa veľa hovorilo o tom že David Bowie prebral provokatívnu vizáž od Alice Coopera :-), treba však povedať že prístup je očividne rozdielny, Alice Cooper so svojim bičíkom a gumenou ančou na mňa nepôsobí ani humorne a ani zaujímavo, skôr je to miestami aj trápne ..., naproti tomu bol David Bowie herecký talent, či už v pódiovej prezentácii, klipoch alebo aj vo filmoch ...

vmagistr @ 24.06.2016 20:51:28
V knize Davea Thompsona "Děti revoluce: Historie glam rocku 1970-1975" se píše o Bowieho fascinaci divadelní hrou Andyho Warhola "Pork", která se v létě roku 1971 hrála v jednom londýnském divadle - respektive vizuálně provokativními kostýmy některých herců. Nutno dodat, že hra v prudérní Británii zabodovala hlavně pojetím nevázané sexuality jako životního stylu.

Netvrdím, že inspiračních zdrojů nemohlo být více, ale myslím si, že se Bowie spíše mohl zhlédnout v kostýmech, které viděl na vlastní oči, než ve vizáži umělce z druhé strany Atlantiku, kterého v té době mohl znát spíš z fotografií.

makrelaman @ 08.11.2016 22:42:50
Veľa sa tu hovorí o jazze-nejazze ale fakt je, že tu hrajú číri jazzoví hudobníci no pod Davidovou taktovkou. Aj keby pod jeho vedením hrali viedenskí filharmonici stále z toho bude čistokrvný DAVID BOWIE ORIGNAL - úžasná hudba, nepolapiteľná a nezaraditeľná do žiadnej škatuľky. David Forever...



Detail hodnocení alba (hodnoceno x)
5 hvězdiček - hodnoceno 7x
Semy, Petr59, Ginsberg, murphy, , urzug, ZeroCZ
4 hvězdičky - hodnoceno 2x
tykeww, Judith
3 hvězdičky - hodnoceno 0x
2 hvězdičky - hodnoceno 0x
1 hvězdička - hodnoceno 0x
0 hvězdiček - hodnoceno 0x




Copyright © easyaspie.cz Created in 0.077 s.