Bowie, David - David Bowie (1969)

04.07.2019 horyna | #

Skladbu Space Oddity znám od roku 1993, kdy její cover na své třetí studiové album umýstili američtí rockeři Saigon Kick. Tu desku jsem si zamiloval na první poslech a dodnes ji chovám jako oko v hlavě. Bowieho cover, o kterém si doteď myslím, že je povedenější originálu (což v takovém případě říkám zcela vzácně) patří k nejlepším písním nahrávky.

Když jsem kdysi dávno začal Bowieho tvorbu sledovat a proposlouchávat se naskrz, tuhle jeho druhou desku jsem vnímal jako nevyrovanou, s klasickým zpěvákovým repertoárem jen málo korespondující a z nákupčího listu jsem ji nadlouho vyškrtnul. Jenže jak šel čas a objevování hudby proti jeho proudu směrem od Ziggyho dolů, najednou tu stála i celá Space Oddity. Dnes už bych neřekl že je špatná, nebo snad hudebně roztříštěná. Je jiná, je mladá, umírněná a na klasického Bowieho je až přehnaně folková. Postrádá jeho pozdější výrazivo a dekadenci, to, co dělá Bowieho Bowiem. Při jejím poslechu cítím závan kapel jako Fairport Convention, ranných Strawbs, nebo Boba Dylana.

Prvnímu songu bude místo č.1. mezi zpěvákovými písněmi u mne patřit asi navždy. Je to jedna z vůbec nejkouzelnějších skladeb co znám. Má ohromný vnitřní náboj, soudržnou vitalitu a zároveň je oděna do pastelových barev ladně klouzajících po výkresu, malujíc ty nejnádhernější umělecké scenérie. Je to klenot klenotů patřící do rock n rollové síně slávy. Prostě když se řekne David Bowie, okamžitě si vybavím titulní píseň z tohoto alba. Pokračovat dál stejně silnou linií je zhola nemožné, ale Davidovi se tehdy podařilo složit ještě několik neméně sugestivních čísel. Hned druhá Unwashed And Somewhat Slightly Dazed i další Letter To Hermione (tady jsou ranní Strawbs nejhmatatelnější, Bowieho frázování i barva jako by z Cousinse vypadli )se mohou s titulkou směle poměřovat. Osobně bych zaloboval i za folkem protkané An Occasional Dream a God Knows I'm Good. Zbytek už je malinko slabší a ještě zdaleka ne tolik vyprofilovaný.

Space Oddity je solidní kolekce ranného, folkem poblázněného Bowieho, na které hraje prim výrazná titulní mega-skladba. 3,5 bodu .

reagovat

bullb @ 04.07.2019 07:04:20
Bowieho hudba ma nikdy "nedostala". Možno práve počúvaním tohto LP pred niekoľkými desiatkami rokov. Ani radšej nehodnotím.

EasyRocker @ 04.07.2019 08:06:33
Vlastně souhlasím s bullem - i mě nedostala Bowieho hudba jako celek, jako třeba Queen, Kiss nebo Beatles. Já tam holt musím mít ten začouzený bluesový grunt, jinak furt kafrám a jsem nespokojen:-)) Vážím si nicméně Bowieho jako hudebníka se širokou škálou stylů, kterými dokázal proplouvat, a samozřejmě jeho zvukové inovace s Brianem Enem, i když právě ne všechno mi sedlo. Měl jsem sedmero jeho alb, ale teď mi zůstaly jen Ziggy, Station to Station a Heroes.

POsibr @ 04.07.2019 08:47:27
Tento album je pre mna o dvoch skladbach, prvej a poslednej.

Az dalsou platnou vidim zaciatok Bowieho najplodnejsieho obdobia.

lover-of-music @ 04.07.2019 09:05:16
Tuhle desku mám rád. Samozřejmě, že Ziggy je klasika (Starman je prostě MŮJ Hit), ale tohle album bych taky nezatracoval.

A co se týče k obdivu titulní skladby Space Oddity, tak se taky přidávám. Je to jedna z nejpovedenějších a nejhezčích písní, co jsem vůbec kdy slyšel. Text nádherný, melodie ještě nádhernější. Prostě, jak jsi napsal "klenot klenotů".

Ale i zbytek alba rozhodně není k zahození. Krásná jemná balada An Occasional Dream, zapadlá hitovka Janine, dech beroucí Cygnet Commitee (tady se stačí jen ponořit do té úžasné atmosféry), a poté taky miluji závěrečnou Memory Of A Free Festival. A ještě víc miluji tu její singlovou verzi. "The Children Of The Summer's End". Nádhera. A asi si to jdu hned pustit.

PaloM @ 04.07.2019 09:38:15
Album sa volá Space Oddity, nie? Alebo mi niečo uniklo, keď na Progboarde má iný názov?

lover-of-music @ 04.07.2019 10:00:07
PaloM: Když poprvé toto album vyšlo, tak se jmenovalo eponymně. Což znamená úplně stejně, jako interpret. Ale později byl jeho název změněn, aby se album nepletlo s jeho debutovým počinem, který je rovněž eponymní. Album se poté jmenovalo Man Of Words/Man Of Music, a až později se přejmenovalo na Space Oddity, díky tomu, že ta píseň byla slavná.

Pokud progboard zachovává originální názvy, tak název "David Bowie" je absolutně v pořádku.

oř @ 04.07.2019 10:17:49
Bowieho záběr je tak široký, že je zhola nemožné, aby se někomu líbilo všechno. Většina z těch co ho hned zatratili, začali špatnou deskou. Chce to vyzkoušet několik variant. Je to rock a je sakra progresivní, tak v čem je potom problém?

nowhere_man @ 04.07.2019 10:43:40
David Bowie je môj obľúbenec. Milujem jeho hudbu od debutu v roku 1967 (vrátane singlov z roku 1966) až po Black Star (2016). Nemám u neho v mojich ušiach žiadny album, ktorý by sa mi nepáčil. Viem označiť albumy, ktoré nie pre mňa topky, ale pre mňa nie je Bowieho album,ktorý by som nepovažoval za dobrý (takto to mám aj s hudbou Beatles, Paula McCartneyho či Deža Ursinyho).

Petr_70 @ 04.07.2019 10:52:50
oř
"Většina z těch co ho hned zatratili, začali špatnou deskou... Chce to vyzkoušet několik variant..."
------

Souhlasím s tebou. Já jsem kdysi právě takhle málem zatratil Toma Waitse, abych později výběrem jiných alb objevil jeho genialitu.
Bowieho až tolik neznám, ale nevidím důvod, proč by to v jeho případě nemohlo být podobné... :)

oř @ 04.07.2019 11:01:24
V osmdesátých to Bowie přepísk s popem, v devadesátých zase s alternativou. Dost skladeb je úplně přes čáru. Tím chci říct, že je unesou jen posluchači typu nowhera, tudíž bláznivě nekritičtí zaslepenci. Bez urážky.

nowhere_man @ 04.07.2019 14:59:15
Nepovedal by som, že som nekritický, ale u Bowieho pre mňa žiadna skladba nie je odpad. Samozrejme, že niečo od neho ma neoslovilo v takej veľkej miere, niečo je podľa mňa priemerné, ale aj tak sa mi to páči.

PaloM @ 04.07.2019 17:10:21
OK, názov beriem na vedomie.

27.10.2018 Egon Dust | #

Prorok a vizionár s dokonale premyslenými krokmi a s obrovskou dávkou odvahy. Po skupine Beatles asi najvplyvnejší umelec s presahom do prvej polovice 21. stoletie, keďže jeho albumy dostávajú lesk a nové čaro ešte v tomto čase a myslím, že s albumom Blackstar nasadil latku na maximum. Môj prvý kontakt s Bowieho hudbou nebol pozitívny. bol som dieťa desaťročné, ktorému nič nevravel klip chlapíka skákajúceho zo strechy. Prišiel rok 1999, Marilyn Manson, a začalo sa hovoriť o silnej spojitosti s Bowiem. V našom meste fungovala prvá I-net Cafe, kde som si dal za 250sk stiahnuť na prvých mp3 čo to len dá od Bowieho. Stiahlo mi cca 13 vecí z celej jeho produkcie do roku 2000. Po "Life on Mars" ma zaujala éterický línuca sa pieseň silne podobná Mansonovej "Speed of pain" - dlho hádať netreba. Bola to skvostná "Space Oddity". O ďalších skladbách v iných kapitolách a v iných albumoch. Moja fascinácia Bowiem sa začala a dodnes pokračuje viac, viac a viac.

Dnes ráno som si pustil k tomuto nádhernému jesennému rannému počasiu LP Space Oddity. Ani po osemnácti rokov nestratila žiadne čaro titulná pieseň, respektice stratila - a to, že nepočujem ju prvýkrát s očakávaním, ako sa vyvinie. Touto piesňou sa rockový chameleon zapísal prvýkrát do hudobného povedomia, a to hneď s veľmi silnou kvalitnou skladbou. Prvý dojem, keď som počul tento song, bol ten, že počujem kosmický Hollies, najmä v refréne - ten je neskutočný. Záver piesne je ako do filmov Ikarie XB1 či k hlavnej inšpirácii Davida - a to filmu Vesmírna Odysea.

Po tak silnom úvode je na albume veľmi ťažké udržať krok s kvalitou. Folkovo rezký znejúca "Unwashed and somewhat slightly Dazed" je trošku mimo space folk z LP, ale Davidov energický prejav ju celkom dobre udržal na úrovni kvality. List pre Hermione Farthingale Davidovú chvíľkovú múzu pred excentrickou Angelou Barnett (ktorej pre zmenu Mick Jagger zložil Angie) znie silne autentický a možno som fakt šialený bowiesta, ale páči sa mi!

Keď som ešte z mp3 počul kompletný album, silne ma zaujala vec "Cygnet Comittee", ten názov mi prišiel absolútne z iného sveta, keď som si spojil dokopy, čo všetko povedali o Davidovi v dokumente na ČT2. Ak niekto začal kozmický rock a jeho éru, boli to Barrett s Bowiem. Mimochodom Barrettov floyd tu cítiť na hony a tiež zde počuju epického Donovana. V Labuťom výbore (Cygnet committee) sa udiali zvláštne kozmické strety melódia ako od Petra Jandu mi tiež celkom sadla.

Éterický folk, ktorý ma hneď inšpiroval k tvorivým hudobno-aranžerským nápadom bol silne atmosférický song "An Occasional Dream" (Príležitostný sen), každý z nás ho raz za čas máva. Už v tejto piesni bolo cítiť, ako David dokáže pracovať s atmosférou, hlasom, ako ho dokáže využiť už len popri akustickom doprovode. Rozprávačský, presnejšie až rozprávkový talent nám Bowie ukázal najlepšie ako hneď mohol v jeho "Wild Eyed Boy from Freecloud". Trošku mi v nej chýba to, čo bolo v živej verzii z vystúpenia v Hammersmith Odeon k turné Ziggy Stardust- to napätie, práca so svetlom i kostými tomu dali druhý rozmer. Hlavne aj hra Mike Garsona na klavír. Samozrejme som vďačný, že taká nádherná vec vznikla. Koľko umelcov v začiatkoch buď vybalí to najlepšie a potom nič, alebo opačne. David mal minimum vaty, minimum odpadu. Aj nariekavý vokál , ktorý u Ferryho ma občas irituje mi naprieklad v piesni "God knows I´m good" úplne sedí. Opäť folkovica jak vyšitá.

Už medzi recenziami bolo spomenuté spojenie pompézny folk. Výstižné! S pompou sa k nám pomaličky do sluchu dostáva "Memory of free festival", akoby sa ponúkala priam na v tom čase prebiehajúci či doznievajúci Woodstock. Môj osobný popis by bol asi space hippie hit znejúci niekde na makovom poli vedľa houstonského kosmodromu, odkiaľ štartovalo Apollo 11. Veľmi pekná vec, kde opäť som sa masívne pustil do prekladu textu, žiaľ nejako mi to nešlo. o pár rokov neskôr by nádherne vyznela so syntetickými plochami ako znie naprieklad Žbirková "Balada o poľných vtákoch" a som si istý, že Meky veľmi pozorne sledoval britskú scénu a obzvlášť Lennona a Bowieho. Na plnú hubu povedané Žbirka je u mňa jeden z mála spevákov v československu, ktorý by Bowieho piesne dokázali veľmi kvalitne odspievať, najmä v dobe ích vzniku. Dokonca aj ich životný príbeh bol v počiatkoch podobný, čo sa týka osudov bratov oboch umelcov.

Späť k albumu. Záver spomienok na Festival Slobody, alebo na "Voľný Festival" nám krásne ukončil psychedelické 60té roky. Zaujímavé by bolo znať, či sa k nám do vtedajšieho ČSSR dostala začiatkom 1970 titulná pieseň a nedajbože LP dostaly - o tom by viac Jirka Černý vedel povedať. Určite by som nepodcenil silu tohto albumu. Niektorí píšu , že Bowie tu nebol sám sebou. Omyl! Tu začal byť sám sebou. Je jasné, že cítiť tu dobové vplyvy, zvuk je podobný aj nášmu Neckařovi (nie náhodou práve ten prespieval Starmana) a podobné aj Olympicu. Aj podobnosť s Marsyasom je trefná. Sú "bowiesti", ktorí práve Space Oddity vidia ako to najlepšie, čo kedy vytvoril. Už to je dôkaz, že máme v rukách dielo, nie popevky ako na predošlom debute. Stručne povedané sa tu zrodil skutočný DAVID BOWIE, David Jones dodýchal na predošlom albume. Od tohto albumu začala séria nadčasových diel až po umelecký stagnujúci Let´s Dance a Tonight. Každému, kto chce prejsť prieskumom Bowieho umeleckých artefaktov, tak táto LP je číslo 1. Dávam 4 hviezdičky, lebo nukleárne bomby ešte len prídu.

Príjemné počúvanie praje Egon :)
reagovat

Gattolino @ 08.10.2019 21:14:14
Hezká recenze! Cygnet Commitee je opravdu fascinující skladba!

08.01.2008 Jan Šimek | #

Bowie je pro mne velmi vyjimecna postava dejin hudby a hudby vice. Velmi dlouho mi trvalo, nez jsem stravil vsechna jeho alba. Kdyz se mi kupr. nejake zalibilo, chtel jsem si obdobne z jeho diskografie poslechnout, ale nemel jsem sanci. Dve naprosto shodna alba budeme mezi jeho deskami hledat jen tezko ( s vyjimkou Low a Heroes, ktere ale na sebe navazuji ). Space Oddity mi dela problem stravit dodnes. Titulni skladba je vyborna, Memory Of A Free Festival je tez dobra, ale libi se mi spis jen singlova druha cast, ktera cerpa z toho odrhovacskeho zaveru "sun machine is coming down...". No a nesmim opomenout Unwashed And Somewhat Slightly Dazed. Jinak pro mne celkem nevyrazne album.
reagovat

luk63 @ 12.03.2015 10:56:44
Slaboučké, musel jsem CD prodat. Je mi záhadou, že se zde ukazuje průměrné hodnocení alba **** když mě vychází 3,375.

PaloM @ 12.03.2015 14:08:00
Doposial som nepochopil "genialitu" drvivej väčšiny Bowieho tvorby. Šokoval, zaujal hlavne preoblekmi za baby, na hudbu pramalý vplyv.

kali @ 12.03.2015 14:22:20
Vyhnout se mainstreamu a kolovrátkově vyráběným hitům, to byl vždy rozpoznávací znak Bowieho tvorby. I přesto prodeje jeho alb překročily celkově 130 miliónů kusů, a to nepočítáme jeho vliv a přínos do oblasti umění, módy, stylu, ale i sexuálních a sociálních vlivů na společnost. David Bowie vyprodával stadiony a lámal rekordy v počtu prodaných vstupenek po celém světě a po celou dobu své kariéry.

adam @ 12.03.2015 14:26:07
bowie je kral. bez debaty. jeho hudba je nadcasova, ale uprimne do tej nadcasovosti prve dva albumy nepatria.

PaloM @ 12.03.2015 15:40:50
adam: drvivá väčšina jeho albumov nie je nadčasová. Podľa mňa sa mainstreamu nevyhol a nevyhýbal.
Je to vec názoru a pocitov, nemám chuť sa prieť.

kali @ 12.03.2015 18:13:56
Celý svět to vidí jinak, PaloM.

alienshore @ 12.03.2015 18:53:45
Neviem o tom, žeby mal David Bowie pramalý vplyv na hudbu. Je v podstate zakladateľom dvoch štýlov, glam rocku a ambientu (spoločne s Brian Enom).

PaloM @ 12.03.2015 19:14:17
No a čo? Celý svet našťastie nie je to, čo má kali v hlave :-)
Pre mňa je Bowieho hudba nuda a to som sa roky snažil. alienshore ma nepochopil. Bowieho hraná zženštilosť, prezentovaná prihlúplymi prevlekmi a líčením, nevylepšila "image" jeho hudby. Bol to prvoplánový pokus o šok, čo samozrejme chvíľu môže fungovať. Našťastie v staršom veku dostal rozum.

alienshore @ 12.03.2015 19:19:52
ale pochopil :-), že sa ti nepáči jeho hudba je tvoj postoj na ktorý máš nárok, ale vyjadrenie že má na hudbu pramalý vplyv, nie je pravdivý ...

adam @ 12.03.2015 19:25:26
Ambient a bowie? Eno a ambient? :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-)
In the silent way. To je zaciatok ambientu.

PaloM @ 12.03.2015 19:59:54
Pokračovanie by bolo ako rozhovor hluchého so slepým.

alienshore @ 12.03.2015 21:51:28
tak môžme sa dohodnúť na tom, že Miles Davis založil všetko a tým je vec vyriešená :-) ...

adam @ 13.03.2015 05:32:07
In a silent way je sice zawinul, ale s tym milesom to je dobry a prijatelny kompromis.

EasyRocker @ 13.03.2015 08:33:28
Mám rád vybrané věci z jeho tvorby, hlavně z let 1972-1980, tam je asi umělecky jeho vrchol (novou tvorbu neznám skoro vůbec). Pravda je, že v některých případech cítím záblesky geniality, některé pasáže mi ale přijdou kolovrátkové a slabé. Ale bude to obecně tím, že glam rock není nějak můj šálek čaje... I od těch zbožňovaných titánů Kiss mám dodnes jen výběrovku a bohatě mi to jednou do roka, do dvou stačí... Jsem prostě víc laděn do bluesovější podoby rocku, a to v glamu přesně moc nenacházím, je to na mě v hodně případech málo zemité a nekonfliktní.

25.10.2007 Holyan | #

Dle mého názoru je na tomto albu doopravdy poznat Bowieho tehdy mladistvá, nýbrž již cílevědomá duše. Po nevalném úspěchu předchozích singlů vyrukoval s úžasnou a pompézní Space Oddity, která zaujala místa v první dvacítce anglické hitparády. O několik let později ve své reedici zaujala místo dokonce první, společně s albem Young Americans.
Osobně si myslím, že nejsvětlejší stránkou tohoto alba je jasně Wild Eyed Boy From Freecloud, který později v dobách Ziggyho Stardusta zněl naživo (jak se můžeme přesvědčit na Ziggy Stardust the Motion Picture) naprosto úžasně.
Abych jen nechválil - Bowieho čekají po Space Oddity ještě mnohem lepší alba, songy, éry. Chybí mi zde například větší využití jeho výborných vokálů, málo experimentování.
reagovat

03.09.2007 kneekal | #

Pompézní folk-rock, tak nějak na mě působí Space Oddity. Možná to vypadá jako divné spojení, ale v případě Bowieho by vás již nemělo nic překvapit. :)

Bowie se drží silné melodiky a netlačí příliš na pilu, ale ostatní muzikanti dovedou spustit téměř až orchestrální doprovod. Výsledkem je tak pozoruhodná směska, kterou nejlépe ilustruje gradující Memory of Free Festival s davovým skandováním v druhé části. Festival se spolu s titulní skladbou a poměrně bizarně rozvleklou Cygnet Comitee může směle řadit k zlatému fondu mr. Bowieho.

Celkově vzato je Space Oddity přeci jenom ještě hledačským dílem, které však má svoje nesporné kvality a ukazuje Bowieho zase v jiném světle. Půvabná deska na pomezí popu/rocku/folku má u mě *** a velké významné plus. Přeci jenom mám u Bowieho mnoho jiných, větších favoritů.

P.S. Nejlepší způsob, jak si vychutnat skladbu Space Oddity je video Ziggy Stardust And The Spiders From Mars The Motion Picture. Tam je podaná způsobem, který rve srdce. Nevidím se, že některé dívky v obecenstvu brečí.
reagovat

24.05.2007 Gattolino | #

Pro mne má tato deska zvláštní postavení v Bowieho diskografii. Nepočítají-li se rané singlové písně na albu David Bowie, je to prakticky první "plnohodnotné" album. V následné tvorbě jsou porůznu prostřídány věci skvělé, geniální, bizarní, i věci možná méně silné, a někdy i skladby, jejichž kvalitu zachraňuje jen interpretova osobnost, vždy zajímavá minimálně svým nezaměnitelným pěveckým projevem. Ale tato "prvotina" je úžasná od začátku do konce. Má v sobě něco nepopsatelného jako Trespass u Genesis, obdobně rané album, následované vyzrálými hudebními skvosty, ale nesoucí něco navíc,jako "oheň víry mládí", který později uhasíná v psychologii a dramatech reflexí všech možných nepravostí světa. A současně je to kolekce těch nejrafinovanějších, krásných a neotřelých melodických nápadů, pěveckých fines a skoro barokizujícího aranžmá. Ne nadarmo se na albu podílejí Tony Visconti a Rick Wakeman, vždy proklamátoři rozmachu ducha hudby nad "temnou stranou síly". Na desce není slabé místečko. Od úvodního sci-fi opusu, přes milostný hudební dopis první lásce a spolupracovnici ve studiu Feathers Hermione Farthingalové, po protestní "hippie" suitu Cygnet Commitee, při jejímž "We want to believe, we want to be live!" probíhá mráz po páteři, přes máchovsky romantickou a srdceryvnou Wild Eyed Boy from Freecloud, jejíž prožitek připomíná expresionistické drama Hangman and the Papist od Strawbs, vášnivá výpověď God Knows I´m Good, až po monumentální Memory of the Free Festival. Album je mladistvě patetické, nespoutané, nevykalkulované, člověk mu chce věřit to, co by Bowiemu třeba z doby životem ošlehaných temných a děsivých vizionářských chmur Diamond Dogs už určitě nevěřil, ale je plné pozitivní síly a naděje, jako ostatně mnoho muziky konce 60. let. Tesklivě krásná nádhera trochu připomene obdobné citové rozpoložení a "rozplývání se v krásné beznaději" jako o rok pozdější Déja vu od Crosbičů. Další Davidova tvorba spěje k vysokým metám, ale tato první je nezapomenutelná, osobní a intimní, průzračná a neoposlouchatelná. Alespoň pro mne jedno z nejzásadnějších alb vůbec.
reagovat

Iggy @ 06.09.2009 16:51:59
Souhlasím, ze album je v mnoha ohledech na svou dobu pozoruhodné uz jenom pro úvodní superhit, 2. skladba na LP je také výborná, proto se také nachází na Bowieo výberech. Space oddity jako celek je ovlivnena mimo jiné Kubrickovou Vesmírnou odyseou 2001. Videl jsem nedávno klip, tam je to více nez evidentní. Jinak
Bowie opravdu hrál na albu predevsímm dost folkove, srovnaní s Trespassem od Genesis je také výstizne. A kdo ze z nasich folkaru poslouchal Bowieo zacatky a trochu si jej dovolil vykrást? Marsyas s Kalandrou na svém debutu ve Zmrzlinári bez diskuzí zahrají jednu pasáz
z tohoto hitu, která do rytmicky ruznorodého songu prijemne zapadá. Shodou okolnosti, tato vsuvka od Marsyas me vzdy zaujala a prozpevoval jsem si ji, aniz bych si byl vedom, kdeze jsem ji drive slysel..
A jeste na záver 2. Bowieo alba - skladba Memory of a Free Festival - refrén The Sun Machine is coming down je velmi pusobivy, je zajímavé jej slyset ze zlatého fondu BBC - D.Bowie 1969 - 72. Ve studiu verejnopravního rozhlasu je písen podana jeste bombasticteji,snad pateticteji, stejne tak písne
z dalsí jeho tvorby, které se pak objevily na pozdejsích albech nebo treba na Ziggim, ale uz s jiným aranzma